Petr Pospíšil se obléká.

„Kam asi jde? První, co mě napadá je, že péče o psy je určitě náročná.

„Musí je jít nakrmit, že? Máte jich devět. To není málo…," uvažuji nahlas před Markétou Pospíšilovou.

„Noo," odpovídá s tajemným úsměvem, a jde ke skříni v předsíni.Evropští saňoví psi v deseti klidně zvládnou utáhnout osobák, v osmnácti vám odtáhnou náklaďák

„To by mě tedy zajímalo, kdy se dozvím něco o tom mushingu," uvažuji v duchu.

„Kolikátku máte nohu?," ptá se Markéta Pospíšilová.

„Nohu? Tak čtyřicítku, co já vím?" odpovídám.

„Peťo, to bude tvá velikost," podává mi pohorky zkušená musherka.

„Náhradní kalhoty nemáte?" Teda, čekala jsem, že budu v Alojzově. Ale na co k povídání v teple u čajíčku potřebuju náhradní oblečení? Tanou mi na mysl další otázky. Už ale nestačím myslet. Jde to rychle. Na hlavě mám přilbu, na bundě maskáčovou blůzu, na rukou speciální rukavice a na nohách pohorky.

„Waw," nečekala jsem, že se k těm psům musí jít v tak speciálním oblečení.

„Energie mají tedy opravdu na rozdávání," poskakují všude kolem mě pesani a snaží se mi dát polibek na přivítanou.

„No, jo, jste krasavci. Copak to tu na mě chystají?" dávám řeč se smečkou, protože páníčci mají plné ruce práce.

„Haló! Co je to ten mushing? Přijela jsem, abych o tom něco napsala," mumlám si pod nos.

„Peťo, běž do stodoly pro čtyřkolku. Já je připravím. Ničeho se nebojte. Akorát je dnes zima, a bude to cákat, jak vjedete do kaluže," povídá mi Markéta Pospíšilová a vysvětluje mi, že psi se už těší, navléká čtyřem psům popruhy do spřežení a vysvětluje mi, že nejlepší jsou postroje Zero DC.

Každého z psů pak s popruhem za štěkotu zbytku smečky posílá do stodoly, kde vrčí motor čtyřkolky.

„Tak a pojďte," vyzývá mě Markéta Pospíšilová, abych teď prošla já.

„Kdyby tam někde šel malý pes, tak slezete, vezmete lídry a počkáte, až je Peťa uklidní. Oni jsou někdy rozdovádění a nemuselo by to pro nějakého malého skončit dobře," dává mi musherka Markéta poslední instrukce.

Petr Pospíšil sedí na čtyřkolce, před ní jsou zapřažení čtyři psi, a čeká se jen na mě.Manželé Pospíšilovi občas zapřahují i netradiční trojkolku

„Nikdy jsem na tom neseděla," přesvědčuji páníčky i psy, jestli si to ještě nechtějí rozmyslet s tou ukázkou mushingu na vlastní kůži.

„Gou ehed ", neboli Go ahead, z anglického překladu Jděte rovně, udal povel Petr Pospíšil a čtyřkolka se dvěma dospělými v zápřahu čtyř psů se hnula neskutečnou rychlostí. Chvilku jsou vidět ještě zahrady domů, ale trvá to pár minut a vjíždíme do lesa.

„Á, první kaluž. Nelinka je nemá ráda. Viď Neli," směje se fenečce evropského saňového psa Petr Pospíšil. Fenka ale kaluž nekaluž, bláto, nebláto běží dál.

„Vždyť je před námi spadený strom," říkám si. Jeden povel, zapraskání pod tíhou čtyřkolky a psí spřežení jakoby v zápalu běhu ani nezaznamenalo překážku. Minuta a strom byl pět metrů za námi. Výmoly a sem tam kopec a naklonění. Držím se, leč můžu.

„To je jízda, panečku!"Manželé Pospíšilovi testují pro firmu Kostka nejlepší verzi mushingové koloběžky, a vyzkoušet si ji můžete i vy. Markéta Pospíšilová s koloběžkou Kostka triumfovala na závodech v Rakousku.

Po šesti kilometrech tréninkové jízdy po lese se vracíme přes vesnici zadem ke stodole. Mé bolavé ruce od držení ale nejsou nic ve srovnání s tím, jaké výkony předvedl hafan Black a feny Nela, Hjerte s velkým srdcem na boku a Beefeater.

„Bylo to bezvadné. Jela bych znovu," komentuji zážitek z lesního tréninku. Klepu se zimou, ale zajímá mě, jaké dopravní prostředky zapřahují Pospíšilovi na mushingových závodech, kde se předhánějí psí spřežení.

„Právě teď testujeme firmě Kostka koloběžku pro mushing, která projede i extrémní terén. Je to nejdražší verze. Člověk, který by měl zájem si takovou koloběžku pořídit, si ji může přijet odzkoušet," ukazují mi Pospíšilovi koloběžku, se kterou Markéta Pospíšilová zvítězila v rakouském Litschau.

Kromě koloběžky, ale zapřahají také kolo či ojedinělou dospěláckou tříkolku. Na trénink na saních u nás bohužel není dost sněhu.

„Dcera Katka ale například boduje v takzvaném canicrossu (na jednoho člověka je lanem napojen jeden nebo více psů, pozn. red.)," upozorňuje Petr Pospíšil, že ne vždy k tomuto sportu potřebujete mít kolo nebo sáně.

A co péče o psy?

„Mít doma závodní psy, znamená mnoho odříkání. Od roku 2008 neznáme dovolenou. Navíc máme jednoho psa epileptika. Veškerý volný čas zkrátka věnujeme jim. Náklady raději už ani nepočítáme. Každopádně nám moc pomáhá veterinární ordinace ve Vyškově Jankari," zmiňuje na závěr našeho povídání o mushingu Petr Pospíšil.

Mushing je sport, kde se využívá tažné síly psa nebo psů. Prvopočátek mushingu je u severských národů, kteří hledali, jak snadno přepravit těžký náklad na větší vzdálenost.
Člověk zjistil, že někteří psi jsou pro tah vhodnější než jiní a začal s plánovaným chovem. Důležitá byla spolehlivost a vytrvalost a nenáročný odchov.
Manželé Pospíšilovi se mushingem „nakazili" v roce 2008. Dnes mají devítičlennou smečku tažných psů a mushing je jejich životní styl.
ESP – evropský saňový pes – tzv. plácačka, je speciálně vyšlechtěné plemeno pro evropské podmínky. Vyvine rychlost až 50 km/h. Jízda s nimi je adrenalinový zážitek.
Zajímavost: V zimě 1925 vypukla v aljašském Nome, středisku zlatokopů, epidemie záškrtu. Bylo nutné rychle dopravit sérum. Nor Leonhard Seppala se spřežením sibiřských huskyů překonal 300 kilometrů sněhovou bouří a dovezl včas léky. Na památku této události se dodnes jezdí nejdelší závod saní tažených psy Iditarod na trati Anchorage-Nome, tedy více než 1930 kilometrů.
Všechny potřebné informace o mushingu se dozvíte na přehledných internetových stránkách http://mapospisilova.wix.com/robovalouka.