Už se však našli lidé, kteří mají strach z toho, že se jim upravená kukuřice zkříží s jejich vlastní.

„Mám strach, že se pyl z geneticky modifikované kukuřice přenese na mé políčko. Nikdo neví, jak takové plodiny působí na člověka,“ vyjádřila své obavy J. K., soukromá hospodářka z Lešan, která souhlasila jen s uveřejněním iniciál svého jména.

Firmy se drží zákona

„Dosavadní studie, včetně zhruba dvanáctiletých zkušeností s využíváním geneticky modifikovaných organismů v potravinovém řetězci, neprokázaly jejich negativní účinky na lidské zdraví, zvířata ani životní prostředí,“ ubezpečil tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček.

Jak poznamenal, odborníci doporučují pěstitelům minimální odstup zhruba dvaceti metrů. Ten má stačit k tomu, aby se geneticky modifikované produkty nesmíchaly s klasickými plodinami víc, než do míry zhruba jednoho procenta.

České předpisy vyžadují při pěstování GMK dokonce vzdálenost sedmdesáti metrů od pole s klasickou kukuřicí a dvě stě metrů od porostu s kukuřicí pěstovanou v rámci ekologického zemědělství.

Obě firmy na Prostějovsku dodržují zákonem stanovené limity a jsou pravidelně kontrolovány ministerstvem zemědělství.

„Máme pokusné pole, na němž podnikatelé zkouší, jak který kukuřičný hybrid reaguje na zdejší půdu a podnebí,“ vysvětlil agronom Rolsu Miroslav Toman. Mezi třiašedesáti odrůdami zasely Lešany jen čtyři řádky GMK v délce dvou set metrů.

Podobně je na tom i výzkumná pěstitelská stanice v Hrubčicích. „Ujišťujeme veřejnost, že se ve všem řídíme zákonem. Kukuřici, takzvaný Bt-hybrid, máme uprostřed pokusných parcel. Zaseli jsme kolem pěti řádků,“ konstatoval Jiří Dubec z osivářské firmy Limagrain, která stanici vlastní.

Zbytečné obavy

„Můj názor je, že kolem geneticky modifikovaných plodin je moc křiku. Podle mě škodlivé nejsou. Evropa se jim sice brání, ale v Americe a v Asii jsou miliony hektarů a to nejrůznějších druhů,“ dodal Miroslav Toman z Lešan s tím, že u nich rozsáhlé pěstování upravených plodin v nejbližší době neplánují.

Stejně tak v Hrubčicích nepředpokládají rozšíření výzkumu geneticky modifikovaných plodin. „Jejich pěstování není naší prioritou. Máme vlastní síť pokusných hybridů, vzniklých klasickým genetickým křížením, které nabízíme zájemcům o osiva,“ shrnul Jiří Dubec.

Pěstitel celkem musí splnit deset podmínek, aby mohl GMK na pole zaset. Kromě zmiňované vzdálenosti je to třeba ohlášení výsevu místní zemědělské agentuře i ministerstvu životního prostředí a má také například povinnost uchovávat nejméně pět let údaje o nakládání s GMK.

Nastává boom

Podle údajů ministerstva zemědělství se počet pěstitelů GMK rok od roku výrazně zvyšuje.

V roce 2005 ji na dvě stě sedmdesáti hektarech pěstovalo padesát dva firem. Letos zaselo GMK okolo sto čtyřiceti pěstitelů na skoro osmi tisících hektarech.