Miroslav Novák byl prezidentem České asociace barmanů (CBA) poprvé zvolen před pěti lety. Koncem března bude svůj post obhajovat v přímém souboji s Alešem Svolínským. Ještě předtím coby předseda odborné poroty posuzoval koktejly, které připravili účastníci jedenáctého ročníku barmanské soutěže Hanácký pohár. Ta se konala ve středu v Prostějově.

Pokolikáté jste k nám zavítal?
Pokud si pamatuji, tak jsem za těch jedenáct let, co se Hanácký pohár koná, ani jeden ročník nevynechal. Nejdřív jsem sem začal jezdit především kvůli tomu, abych akci zajistil určitou štábní kulturu. Časem jsem si však zvykl na zdejší prostředí a vytvořil si okruh známých, na které se každoročně těším.

Jsem rád, že dlouholetá tradice soutěže se projevuje i na zdejších studentech. Je patrné, že už se soutěží počítají, ví, co od ní mohou čekat a hlavně se na ni připravují. O to víc by mě mrzelo, kdyby se pohár příští rok neměl konat. Zaslechl jsem totiž, že by se Společenský dům měl prodat. Osobně si to vůbec nedokážu představit. Je to podobná situace, jakoby vám měli zrušit váš oblíbený bar.

Brzy budete obhajovat svůj post prezidenta barmanské asociace. Nabízí se paralela s nedávnou prezidentskou volbou. Bude se u vás hlasovat tajně nebo veřejně?
Veřejně. My to už máme dáno ve stanovách. Takže podobné handrkování, jakého jsme byli svědky v parlamentu, u nás nehrozí.

S jakým programem do klání jdete?
Těch bodů je několik. V první řadě chceme být jediným partnerem všech pořadatelů soutěží odbornosti v České republice. Už nyní jsme ve spolupráci se školami uspořádali téměř padesát soutěží za rok. Rovněž plánujeme úžeji spolupracovat s celosvětovou Asociací barmanů IBA.

Jak se liší odborné vzdělání u nás a v zahraničí?
Asi největší rozdíl je v tom, že u nás je barman elévem do chvíle, kdy vyjde střední odborné učiliště, tedy obvykle do devatenácti let. V západoevropských zemích zůstává Juniorem až do svých sedmadvaceti let. Má tedy delší dobu na to, aby se zdokonaloval ve své profesi.

Co byste doporučil našim čerstvým absolventům?
V první řadě záleží na tom, co oni sami od života a svého zaměstnání vlastně očekávají. Na světě se najde spousta lidově řečeno kapsořezů, kteří jdou pouze po okamžitém zisku. A pak jsou lidé, kteří chtějí sloužit a ne jen posluhovat, mají o obor skutečný zájem a rádi by se v něm dále zdokonalovali.

Ti obvykle jdou studovat dál na vysokou hotelovou školu…
Jistě. Jenom v Praze jsou dvě. Ovšem ti skutečně šikovní zkusí studia v Německu, ve Francii nebo třeba ve švýcarském Lausanne, kde se nachází asi nejprestižnější hotelová škola. Pokud mladí lidé umí jazyky, tak to pro ně dnes nemusí být vůbec problém.

Čím se odlišuje dobrý barman od, jak jste říkal, kapsořeza?
Kromě toho, že zvládá řemeslo, je schopen pohotově reagovat na všechna přání hostů, je aktivní a především všímavý. Když například host přijde po třech měsících, a já se ho zeptám: „Dáte si opět Bacardi?“ tak je velká pravděpodobnost, že se ten člověk k nám opět rád vrátí. Už se totiž v našem podniku bude cítit skoro jako doma.

Tohle umění je skvěle zachyceno v Hrabalově knize Obsluhoval jsem anglického krále, v pasáži, kdy se mladý Jan Dítě sází s vrchním Skřivánkem o to, co si nově příchozí host objedná. Narozdíl od ambiciózního, ale nezkušeného pikolíka se v tom Skřivánek nikdy nemýlí. Z toho pro mě vyplývá, že dobrý barman by měl být jak skvělým pozorovatelem, tak i psychologem.
To určitě. Každý, kdo stál někdy za pultem, si občas musel připadat i jako jakýsi lékař duše. Už jen těch životních příběhů, co si tam člověk vyslechne. Z těch by se dala sepsat ohromná knížka povídek.

Nepodělíte se s námi alespoň o jednu z nich?
Rád bych, ale bohužel jsem podobně jako kněží vázán zpovědním tajemstvím. (smích)