Oceněný Miroslav Černošek: O Prostějově, úspěších i "skupině nepřejícníků"

Co se vám honilo v hlavě, když jste dostal informaci, že budete vyznamenán? close info Zdroj: archiv Miroslava Černoška zoom_in Miroslav Černošek s manželkou Petrou při předávání státních vyznamenání v pražském Vladislavském sále.
Když jsem si prohlížel seznam oceněných, tak jsem si uvědomil, že se jedná o figury, které píší historii naší země. Pocit to byl samozřejmě příjemný. Dostal jsem například esemesku od jednoho velkého bosse: "Velká gratulace, zasloužíš si to! Akorát počítej s tím, že se zvýší počet nepřátel."

Neuvažoval jste o tom, že byste se na předání osobně nedostavil?
Že bych nepřevzal kvůli válce na Ukrajině jsem si nikdy nepřipustil. Myslím si, že medaili jsme obdrželi na počest výročí narození T. G. Masaryka, jehož vliv na státnost Česka byl mimořádný. Myslím si, že bych urazil něco sám v sobě, kdybych tam nebyl. Nakonec se s výjimkou Krpálka nenašel ani jeden, kdo by to odmítnul. Já jsem byl velice šťastný, že jsem tam mohl sedět.

Za co myslíte, že jste byl oceněn prioritně?
Myslím si, že za dvě věci. První byly projekty, které jsem v České republice zrealizoval. Například tenisový Laver cup nebo zahajovací zápas NHL. Obě tyto akce vstoupily do historie českého i slovenského sportu. Druhým důvodem byla skutečnost, že jsem byl promotérem českých národních tenisových týmů, které dokázaly vyhrát dvakrát mužský Davis cup a šestkrát ženský Fed cup. To se nikdy nikomu v historii nepodařilo. Pan prezident mi při předávání medaile řekl, že jsem pro prestiž České republiky udělal strašně moc. Neskromně si myslím, že tomu tak je.

Nazýváte svou funkci promotér, nebylo to trochu jinak?
Byl jsem nejen promotérem těch týmů, ale současně i manažerem hráčů. Vyhráli to samozřejmě hráči, ale všichni byli v uvozovkách mými hráči.

Rozhovor s Miroslavem Černoškem v době počátků koronavirové pandemie

Miroslav Černošek: Žiji starostmi, o kterých jsem nikdy netušil

Ostatní sporty

Berďo, Petro, pojďte to hrát…

Tenis je výrazně individuální sport. Hráči mají velká ega. Jak se vám podařilo je naladit na stejnou notu, aby za tým doslova dýchali?
Díky tomu, že jsem se všemi čtyřmi, když beru ty největší hvězdy: Tomáše Berdycha, Radka Štěpánka, Petru Kvitovou a Lucku Šafářovou, začínal už od jejich dětství. Měl jsem s nimi jakoby otcovské vztahy. Podařila se mi jedna zásadní ale vcelku jednoduchá věc. Řekl jsem jim, že mohou vyhrát turnaje v Madridu nebo Americe, ale že když vyhrají Davis cup nebo Fed cup za Českou republiku, navíc v Praze, tak vstoupí navždy do historie. Přesvědčit je ale dalo trochu práci. Bylo to způsobem: ´Berďo, Petro prosím, udělej to pro mě. Pojďte to hrát´.

Vy jste dokázal tenisové hvězdy přesvědčit i ke startu na olympiádách, že?
V době největší slávy jsem dělal i marketing Českého olympijského výboru (ČOV). Osmnáct let jsem byl partnerem ČOV a vnímal jsem, jakým fenoménem olympiáda je. Když jsem získal s Honzou Železným v roce 2000 první zlatou medaili, byl to neskutečný moment. Seděli jsme tehdy s profesorem Pavlem Kolářem na olympijském stadionu a vnímali při tom vítězném letu oštěpu, že se jedná o vítězný hod, byly to neskutečné emoce. Obdobně mě mrazilo, když vyhrál Roman Šebrle desetiboj v Aténách. Člověk sedí a má slzy v očích když poslouchá hymnu. I proto se mi podařilo přesvědčit tenisty, aby na olympiády jezdili.

Dokázal jste úplně všechno, máte čtyřiasedmdesát let ale stále jste v plném zápřahu. Budete pokračovat ve vašich projektech?
Udělal jsem rozhodnutí a snažil se obejít firmy které nás dlouhodobě podporují. S jejich šéfy jsem se dohodl na tom, že nás podpoří i v dalších třech letech. Podepsali jsme smlouvy v souvislosti se Zlatou tretrou, s UniCredit bank na tenisový Czech open. Já bych chtěl ještě roky 2022, 2023 a 2024 strávit ve své kanceláři jako šéf a majitel firmy. Pak bych chtěl postupně předat vedení, konkrétně Petru Chytilovi, který si to zaslouží. Myslím, že konkrétně Petr má právo a schopnost mě nahradit. Chtěl bych, aby společně s mojí ženou drželi firmu dál.

Prostějov, hlavní město tenisu

Prožíval jste vždycky nejvíce týmové úspěchy?
Máte pravdu. Tím, že jsem obyčejný kluk z malého okresního města, tak jsem získal obrovský vztah k našemu klubu a Prostějovu. Přiznám se, že mám letos čtyřiasedmdesát a když jsme loni vyhráli všechny tituly od nejmladších žáků až po dospělé, tak jsem prožíval všechna finále. V den titulových zápasů vždycky od oběda pokukuji po mobilu a jsem pořád nervózní, jak třeba dohráli mladší žáci. Opravdu to prožívám a hrozně mám rád tituly.

Jak vnímáte fakt, že se stal Prostějov bezkonkurenčním vládcem českého tenisu?
Předsedou tenisového klubu jsem se stal v roce 1990, kdy jsme hráli krajský přebor. Nejlepší žák z Prostějova byl na 127. místě celostátního žebříčku. Za pět let jsme se stali mistry republiky.

Začátky máte stále v živé paměti?
V roce 1991 jsem poprvé přijel do Prahy na tenisový svaz. Tenkrát mě nepozdravily ani dveře. Za tři, čtyři roky už mě všichni zdravili a prezident s generálním sekretářem mě zvali na kafe.

Cestu vzhůru rámuje i vítězství nad gigantem ze Štvanice, že?
Ve finále tehdejší 1. ligy v roce 1994 jsme porazili I. ČLTK Praha, historicky nejslavnější klub republiky. Když k nám tehdy přijeli pánové Stejskal a Šavrda, dva nejvyšší představitelé klubu ze Štvanice, bylo na nich vidět, jak se Praze zajídá, že se po Přerovu dere nahoru další moravský klub. Od té doby je mezi Štvanicí a Prostějovem obrovská rivalita a myslím si, že je hodně se…!" (smích)

Premiérový titul měl třešničku v podobě skalpu největšího rivala..
Pro mě je bez diskuzí největším zážitkem úplně ten první titul v roce 1995, kdy jsme porazili ve finále Přerov. Tehdejší sestava s Martinou Hingisovou, Karlem Nováčkem, mojí současnou ženou Petrou Langrovou a Jirkou Novákem, mi udělala obrovskou radost. Byl to moment, kdy jsem si řekl, že za to stojí žít.

Vzpomínka Miroslava Černoška na Karla Gotta

Je to obrovská ztráta milého člověka, říká Miroslav Černošek k úmrtí Karla Gotta

Prostějovsko

Od té doby získával Prostějov tituly jako na běžícím páse. Ten loňský byl ale překvapivý, ne?
Měl jsem opět obrovskou radost. Sledoval jsem závěrečnou čtyřhru a když jsem v televizi viděl, jak Jirka Lehečka skáče radostí, že vyhrál, bylo mi u srdce dobře. Kluk, který k nám přišel z Jablonce nad Nisou bojuje za Prostějov do poslední kapky krve. To je něco, co navždy člověku zůstane v hlavě a řekne si, ano ta práce más smysl.

Z jakého důvodu jste před lety koupil pražskou Spartu?
Zjistil jsem, že tahat talenty ze severních a západních Čech na Moravu je čím dál obtížnější. Sparta mi umožňovala uchopit celé portfolio českých talentů. Čeští hráči a hráčky mířili do Prahy, talenty z Moravy do Prostějova.

Jaké byly reakce pražských tenisových person?
Spartu jsem koupil, když už jsem byl poměrně hodně nahoře. V českém tenise už jsem měl vybudovanou pozici. 

Máte v klubu nové Berdychy a Nováky?
My jsme na tom v současnosti tak dobře, že máme v chlapcích mezi prvními osmi českými hráči celou sedmičku z Prostějova. Aktuálně máme ve světových žebříčcích mládeže na nejvyšších příčkách tři Prostějováky, místní rodáky. To jsme nikdy v historii nezažili. Pokud to převedu na úspěchy, jsme nejlepší na celém světě.

Váš klub proslavil Prostějov po celém světě. Ne každý vás ale musí, že?
Víte jak to chodí, člověk doma není nikdy úplným prorokem. Nepřejícnost není specifikem Hanáků, ale celého českého národa. Vnímám závist a neochotu uznat úspěchy někoho druhého. Mám jediné štěstí, že délka života, který jsem zde strávil, mě vede k čím dál větší pokoře. Já už dnes tu skupinu nepřejícníků beru s nadhledem. Jedná se o lidi, kteří v životě nikdy nic nedokázali. Pro Prostějov neudělali vůbec nic. Já si nechal před čtyřmi lety udělat studii, že mediálně se o Prostějovu píše asi z padesáti procent v souvislosti s tenisem a společností TK Plus.

Nemrzí vás neustálé veřejné osočování vaší osoby?
Na městském zastupitelstvu se jedná o přesnou skupinu lidí, které už mám definované. Mě je jich skoro líto. Oni za sebou nemají nic. Já už tím ale dnes vůbec nežiji. Říkám si s pokorou: ´Buď rád, že jsi přežil covid, že máš úspěchy a oni ať si jdou tou svojí cestou a plácají si ty svoje hlouposti.

Neuvažoval jste někdy nad tím, že byste se přestěhoval do Prahy?
Přiznám se, že jsem nabídky na přestěhování do Prahy a i do ciziny měl za současného, ale i bývalého režimu. Co se týká ciziny, moje angličtina je velice špatná. Mně se ale život v Prostějově, který je středně velké město líbí. Já se vždycky po pár dnech v Praze těším jak nasednu do auta nebo na vlak a jedu domů. Mně se tady žije dobře, mám tu spoustu kamarádů. Když si tady v pondělí sednu po sauně na terasu a kecám s klukama, které znám padesát let, mám z toho příjemný pocit. Je to upřímná komunikace a cítím, že mi ti lidé přejí a mají mě rádi.

Baníkovci na nás vystřelovali tenisáky

Vedle tenisu jste se výrazně prosadil i v atletice. Co spustilo impuls?
Tím, že jsem se domluvil v roce 1999 na spolupráci s Honzou Železným a na olympiádě v Sydney jsem ho zastupoval a následně se domluvil i s Romanem Šebrlem. Věděl jsem, že je atletika krásný sport a společně s plaváním jsou to dominantní olympijské sporty, na rozdíl od tenisu, který na olympiádě nikdy hrát hlavní roli nebude.

Od toho vznikla myšlenka oživit Zlatou tretru?
Ano, tretra tehdy skomírala. My jsme do toho vstoupili a máme podepsaná marketingová práva do roku 2025. Mít na mítinku devětkrát Usaina Bolta hovoří za vše. Tolikrát nestartoval ani v Curychu, Paříži nebo Římě. Je to něco co mě oslovuje, dělá mi dobře.

Je Ostrava městem atletice zaslíbeným?
V době největší slávy si živě pamatuji na vítkovickém stadionu těch patnáct tisíc nadšených lidí. Jedná se o úplně jinou kategorii, než tenis. Navíc máme v Ostravě silnou podporu města a kraje. Zlatá tretra je poměrně významným mítinkem. V kategorii světových chalengerů byl za posledních pět let hodnocen mezi třemi nejlepšími.

Zlatá tretra 2021 OBRAZEM

Kam řadíte Zlatou tretru ve vašich projektech?
Máme podporu města, kraje a státu. Tretru považuji za projekt, který nás reprezentuje mimo Prostějov."

V čem spočívá kouzlo Ostravy?
Podle mě je Ostrava město sportu zaslíbené. Mě vždycky fascinovalo, když jsme hráli Davis cup, vedli jsme po sobotě 3:0 a v neděli nastoupili náhradníci. Přestože nehrál Berdych ani Štěpánek, tak přišlo sedm tisíc diváků a fandili. Na tretře pak když běhal Bolt a házel Honza Železný, tak byl plný stadion a byla úžasná atmosféra.

Ostravským fenoménem je fotbalový Baník. Nedostal jste někdy nabídku na jeho koupi?
Ne, takovou nabídku jsem nikdy nedostal. Zažil jsem ale v Ostravě souvislosti s fotbalem, že nás fanoušci Baníku nevítali při tretře zrovna v dobrém. Vystřelovali nám na stadion tenisáky a dávali nám najevo, že se mám raději věnovat tenisu a ne atletice. Já to chápu, on konkrétně mítink Zlatá tretra bral fotbalistům a hokejistům peníze z portfolia na sport.

Fotbal je o vztahu s mou ženou

Když jsme u fotbalu, ve své době se vám na stole objevila nabídka na koupi Sparty, že?
Kdysi dávno jsem tu nabídku opravdu dostal. Já mám ale vnitřně pocit, že chci dělat sporty, ve kterých mohu manažersky silně ovlivnit výsledek. U tenisu když máte dobrého kluka nebo holku, tak je nemůže nikdo s výjimkou soupeře porazit. V atletice hodíte nebo zaběhnete světový rekord a nikdo vám to nevezme. U toho fotbalu vnímám, že těch vlivů je tam daleko více. To mě od fotbalu vždycky odrazovalo.

Přesto jste se nakonec ve fotbale angažoval. Proč?
Prostějovský fotbal je trochu o vztahu s mou ženou Petrou. Její táta byl poměrně dobrý fotbalista a chtěl městu vrátit kvalitní fotbal. Dlouhodobě mě ukecával, pak přišel s nějakým panem Jurou (předseda 1.SK Prostějov a současný primátor Prostějova), kterého jsem neznal. Předložili mi projekt, že by chtěli vrátit do města dospělý fotbal.

Koupili jste licenci Vítkovic?
Jiná možnost tehdy nebyla. Museli jsme někde koupit divizi, protože Prostějov tehdy žádnou soutěž nehrál. Sehnali jsme portfolio akciové společnosti Vítkovice a já jsem do toho fotbalu vstoupil. Nikdy jsem ale nechtěl být spolumajitelem. Vždycky jsem vyvracel, že vlastním fotbalový klub. Jen jsem pomáhal tchánovi a panu Jurovi. Františka Juru beru jako velmi slušného a pracovitého člověka.

Těší vás současné postavení prostějovského fotbalu?
Dostali jsme se někam, kde jsem si před nějakými osmi lety myslel, že nikdy nemůžeme být. Těší mě to jednak kvůli Prostějovu a také kvůli historii. Fotbal má v Prostějově velkou tradici. Radost mám i z toho, že v prvním mužstvu hraje můj nevlastní syn David Píchal, který nastupoval od svých patnácti let za nároďáky.

Černošek vstoupil do fotbalu. Kvůli mládeži a bez megalomanských plánů

Fotbal

Čím víc budeš číst, tím budeš úspěšnější…

Vedle sportu se hodně angažujete i v kultuře…
Všeobecně se o mně ví, že jsem vystudoval filozofickou fakultu studijní obor: literatura, divadlo a film. Měl jsem dědu, který byl latiník, tátu který hodně četl. Na Vánoce jsem vždycky dostal od dědy a táty knihy a měl povinnost je o vánočních prázdninách přečíst. Jednou jsem si přečetl obsah a myslel si, že mám splněno. Tatínek ale okamžitě poznal, že nevím o čem mluvím. Dostal jsem po šňupáku a vrylo se mi do paměti tatínkovo ponaučení: ´Čím víc budeš číst, tím budeš úspěšnějším člověkem.´ Musím říct, že čím více jsem četl a chodil do divadla, tak se mi to v životě vrátilo.

Divadelní festival vás napadl jak?
Před nějakými čtrnácti nebo patnácti roky jsem se potkal s tehdejší ředitelkou divadla Alenou Spurnou. Domluvili jsme se na Aplausu a dnes má za sebou třináct ročníků. Když zmíním ten poslední, kdy tu vystupovali Jirka Langmajer nebo Mirek Donutil, tak si myslím, že do Prostějova přivážíme něco, co má hodnotu. Máme za sebou i spoustu výstav a myslím si, že kultura a umění je něco, co člověka obohacuje."