„Jako první vystupovali hned po desáté hodině římští legionáři a bylo to výborné," pochvaloval si jeden z organizátorů Petr Kučera.

Po Římanech přišla ukázka raně středověkého boje a střelby z luku, střílení z husitské píšťaly či hákovnice. Renesanční kavalíři pak seznámili diváky nejen s elegantním způsobem šermu, ale také s tajnostmi svého oblečení.

Válečnictví osmnáctého století přiblížili členové skupiny živé historie, která se zabývá válkou mezi Francouzi, Indiány a Angličany na americkém kontinentě. Indián, který v chladném srpnovém dopoledni běhal po skřípovské louce jen v bederní roušce budil také oprávněnou pozornost dětí.

„Původně to bylo jen takové nadšení z mayovek, když jsme všichni četli Vinettoua. Naší zeměpisné šířce a přírodnímu prostředí jsou však bližší lesní Indiáni. Tak jsem se začal zajímat také o ně," vysvětlil Miloš Horčica z Brna.

Líbilo se mu také, že jako lesní Iindián nemusí s bělochy jenom bojovat.

„Dlouhou dobu bílí osadníci udržovali s lesními indiány dobré vztahy, chodili k nim žádat o rady, jak přežít v drsných podmínkách. Prérijní Indiáni však představovali pro bělochy jenom nepřátele," líčil Horčica.

Nebo spíše La Lašikach, což je jeho indiánské jméno a znamená Ten který kráčí proti větru. Jeho malování po celém těle by znalcům rozradilo, že patří k Irokézům, konkrétně k národu Mohawků. Ostatně, když mluvil o historii kmene či jeho zvycích, používal zcela automaticky zájmeno my. Ostatně v přírodě je těžké jej od opravdového indiána rozeznat.

„Když jedeme třeba na zimní akci, tak si sebou rozhodně neberu spacák. Spím pod přikrývkami a pod sebou mám kožešinu. Jím také jen to co indiáni, takže posledně jsem strávil týden na kaši s javorovým sirupem a sušenkách z ovsa a oříšků," prohlásil La Lašikach.

Po obědě, který zajistila dýmající polní kuchyně, pokračoval program ukázkami z bojů druhé světové války. Ve válečném polygonu se objevili nejen sovětští vojáci a příslušníci Wehrmachtu, ale třeba i sestra německého válečného kříže nebo partyzáni na kolech.

Historickou přehlídku uzavřeli vojáci Československé lidové armády v proslulých „jehličákách".

Velký zájem vzbudilo samozřejmě i defilé vojenské techniky, zvláště když se diváci mohli některými z vozů projet. „Myslím, že se to povedlo. lidí přišlo víc než loni a počasí nám přálo taky," pochvaloval si organizátor Petr Kučera z konického sdružení Association Military Fan.