Asi ve třinácti letech začala tato prostějovská rodačka navštěvovat pravidelně všechna divadelní představení v Národním domě. Jednou také přijel Jan Werich se svou estrádou. Po představení k němu přišla i mladičká Milena Dvorská pro podpis do památníku. Neustále otálela s odchodem a Jan Werich se jí zeptal, jestli by nechtěla hrát ve filmu. Když přisvědčila, dala svou adresu a dlouho se nic nedělo. Mezitím se stala Milena Dvorská studentkou střední zdravotnické školy.

Až po několika měsících se objevil u Dvorských bývalý továrník Wichterle a sháněl se po Mileně.. Jan Werich si vzpomněl na dívku s velkýma modrýma očima a chtěl ji do své pohádky Byl jednou jeden král. Ta tak dostala Dvorská svoji první a nejslavnější filmovou roli. Do srdcí dětských diváků se navždy zapsala jako Maruška, která měla ráda svého tatínka jako sůl.

Po Werichově pohádce přišla ještě role ve filmu Anděl na horách, kde se objevila po boku Jaroslava Marvana. Během natáčení tohoto filmu se připravovala na zkoušky na DAMU. Tam se však nedostala napoprvé.

Účinkovala v Divadle Hanácké obce

Dvorská se tedy vrátila do Prostějova a protože nechtěla přestat hrát. účinkovala v Divadle Hanácké obce. Mezi její role patřila například Markétka nebo Paní Žofka ve Stroupežnického hrách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Divadlo uvedlo v polovině padesátých let obě hry pod společným titulem Mikuláš Dačický z Heslova.

Další premiéra přišla v dubnu roku 1956.

„Tehdy jsme hráli pohádku O Jankovi, co šil boty psům. Ona tam hrála princeznu a já její dvorní dámu,“ vzpomínala na společné účinkování s Milenou Dvorskou Eva Suchánková z Prostějova. Z lidí, kteří se objevili s Milenou Dvorskou na jevišti v Národním domě je Eva Suchánková jednou z posledních.

„Byla ohromný parťák, nic nezkazila. Hrozně roztomilé děvče,“ rozzářila se Suchánková. Spolu se svou sestrou Janou Liškovo, která dělala rekvizitářku, vzpomínali na to, jak to v divadle chodilo. „Milena byla velice pěkná. Zezačátku byla, jako my všichni, tak trochu dřevěná. Dostávaly jsme ale tvrdou školu. Pan Frýbort nebo Kubíček nás vycepovali. To třeba pan Frýbort kolikrát křičel na některou „Chodíš tam po tom jevišti jako kráva!“.

Kdepak něco takového říct dneska. Ještě v Andělovi bylo trochu poznat, že nehraje úplně přirozeně. Ale když jsem ji viděla v poslední růži pro Casanovu, byla jsem úplně unešená. Naučila se to řemeslo dokonale,“ vyprávěla Eva Suchánková.

„Já si na Milenu vzpomínám jako na takového smíška. Všechny svoje neúspěchy brala velice lehce. Vždyť nám tehdy bylo šestnáct. Učila mě, jak se podává ruka.

„Takhle se podává ruka. vždyť to je jako leklá ryba. To musíš stisknout!“ říkala mi tehdy,“ ponořila se do vzpomínek Jana Lišková.
Poslední prostějovskou roli si Milena Dvorská zahrála v detektivní komedii Půlnoční vlak. Vystupovala tu jako Julie Priceová, tajemná návštěvnice nádraží. „Tato hra měla premiéru v červnu šestapadesátého roku. Milena však odehrála jen asi dvě představení a pak odešla do Prahy. Místo ní nastoupila Vlasta Kubíčková,“ vzpomínala Suchánková.

Ani po odchodu do hlavního města však Milena Dvorská neztratila kontakt s Prostějovem. Psala si s přáteli a vracela se sem k rodičům dokud zde bydleli. I potom ji bylo možno spatřit kromě zájezdových představení a besed také třeba o Dušičkách na hřbitově, kam přicházela za svými blízkými.