„Pokud je nám známo, tak zatím nikdo neumrzl. Kapacita ubytovny i noclehárny je plná, začátkem ledna jsme využili i skládací nouzová lůžka, ve dnech, kdy teplota výrazně klesla," vylíčil situaci v prostějovském azylovém domě Jan Kala. Podle něj je letošní zima podobná té loňské.

Pro lidi bez přístřeší přichystali i drobné radosti.

„Na Vánoce dostal každý štědrovečerní večeři, i děti z azylového domu pro ženy či rodiny dostaly nějaké drobné dárky. To byla akce, která se, myslím, povedla," poznamenal Kala.

Co se ale podle něj mění je složení jeho klientely.

„Přibývá lidí, kteří se na ulici dostanou kvůli exekuci. Je zde také mnoho mladých lidí do třiceti let, to považuji za zvlášť alarmující. Je jich skoro třetina, to je trend tak posledních dvou let," uvedl Kala.

Jak snadno se lidé dostanou do dluhové pasti ví i zaměstnanci olomoucké charity, kde se takto postiženým lidem bez domova pokouší pomoci projektem Vzestupná spirála.

„Problémem nejsou jen takové ty rychlé půjčky od různých firem, ale také dluhy vůči různým veřejným institucím. Člověk, který se ocitne bez práce začne dluižit na zdravotním pojištění, na platbách za odpad a podobně. A vzhledem k tomu, jak dnes podniky a úřady přistupují k podobným „neplatičům" může být pád na dno velmi rychlý," vysvětlil Petr Prinz z olomouckého střediska Samaritán pro lidi bez domova.

Z ulice s drogou zpět? Jeden ze sta

Pomoc bezdomovcům je podle něj velmi specifická.

„Podle našich výzkumů totiž nezáleží příliš na tom, odkud se člověk na ulici dostane. Pokud je někdo bez domova, tak následuje destrukce osobnosti, která probíhá v řádech týdnů. Pak ten člověk žije v naprosto jiném časoprostoru, který si obvykle dokážeme jen těžko představit," líčil Prinz.

Odlišnému vnímání reality pak musí odpovídat i nabízená podpora. „Musíme ji přizpůsobit tomu, co je ten člověk vůbec schopen vstřebat a postupně se s ním dostávat zpět do normálního života," řekl Prinz.

Své o tom ví i pětatřicetiletý Petr.

„Vyhodili mě z práce a zanedlouho i z ubytovny. Je to jako když vám někdo odklopí dno od vašeho světa, není se čeho chytit. Pak jsem začal chlastat abycjh na to zapomněl, brát si perník a už to bylo všechno v p…li," líčil svou bezdomoveckou kariéru mladý muž.

On měl štěstí. Narazil na skupinu lidí, kteří ho podrželi při odvykání droze a pak si našel i práci. Na ulici už by se vrátit nechtěl. Uvědomuje si ale, že takové štěstí jako on má možná jeden ze sta.