Jak jste se dostal k tak netradičnímu řemeslu jako je kartáčnictví?
Začínal jsem tady v Brodku v Preciose, kde jsem dělal soustružníka, pak plánovače, pak mistra. Používali jsme tam na ometání strojů takové úzké smetáčky, které pro nás vyráběl jeden pán v Konici. Když zemřel, neměl nám smetáčky kdo dodávat. Zásobovači pak vozili smetáčky z velkoskladu většinou se silonovými štětinami, které se teplem rychle spekly. Navíc, když spadly na zem, zlomila se jim ručka. Jako mistrovi mi za to ženské nadávaly. Jednou jsem toho měl dost. Šel jsem domů a podle jednoho širšího smetáčku jsem provizorně vyrobil úzké. Rozdal jsem je po dílně a smetáček se osvědčil. Tak jsem se začal ptát, kde by se daly sehnat koňské žíně a po práci jsem vyráběl smetáčky a dodával je sem do Preciosy. Nejdříve jen úzké, pak i široké, a začal jsem jezdit i na řemeslné trhy a další objednávky se jen hrnuly.
Takže jste si nejdříve přivydělával při práci… Jak to šlo?
No přišla doba, kdy jsem vyráběl po práci a seděl jsem u toho do jedenácti do večera a objednávky jsem skoro nestíhal. Nedělal jsem dobře ani svou práci, ani řemeslo. Musel jsem se rozhodnout, co dál. Tuším v roce 1993 jsem dal výpověď v práci a vyhrálo řemeslo.
Jak jste věděl, jak takový smeták nebo kartáč vyrobit? Učil jste se od nějakého řemeslníka?
S pánem z Konice jsem se nikdy nesetkal. Pracovní postupy jsem si vytvořil sám. Zkoušel jsem to způsobem pokus omyl, až to vyšlo. Mám ale kamaráda, co pracuje v kartáčnické firmě v Uherském Hradišti, který mi poradil, když jsem potřeboval.
Vyrábíte různé druhy metel a kartáčů. Žíně v nich jsou umělé a přírodní, které jsou lepší?
Tak ty naše umělé jsou dobré v tom, že jsou vyrobené z PET lahví. Dříve jsme nakupovali tento typ žíní v Plané nad Lužnicí, dnes se výrobou těchto žíní zabývají v Pelhřimově. Pokud bych pak měl srovnat metle s umělými silonovými žíněmi a přírodními. Ty s přírodními vyhrávají. Silonové žíně vytvářejí statickou elektřinu, lepí se na ně jemný prach a plstnatí. Metle a smetáčky z přírodních žíní skutečně zametají. Berou si je i parketáři, protože s nimi vymetou i skutečně jemný prach, proto se snažím vyrábět metle a smetáčky především z přírodních žíní.
Je jednoduché přírodní žíně získat?
Vyvařování živočišných žíní je docela zapáchající záležitost. Sousedi by mě asi hnali. Koňské a hovězí žíně, které tu mám, a ze kterých vyrábím, jsou původem z Mongolska. Překupníci je tam nabízejí jako tady králičí kožky. Žíně potom vyvážejí z Mongolska do Anglie a odtud do světa. Prodejem těchto žíní se pak u nás zabývají dvě firmy z Prahy. Dodnes vzpomínáme na to, jak jednou přišla jedna paní ze Ptení s koňským ohonem, že by si z něj chtěla nechat udělat smetáček. Koně prý měli rádi a chtěli na něj mít památku. Tak jsme vyvařovali, a stálo to za to.
Máte v sortimentu nějaký netradiční výrobek?
Z netradičních výrobků třeba dodávám do pekáren po republice vlažovky, takové smetáčky na vlažení chleba než jde do pece. Před tím, než jsem onemocněl, jsem také renovoval čistící válce z vepřových žíní.
Živnost jste registroval v roce 1991. Dnes máte vedle rodinného domu samostatnou dílnu. Bylo to tak vždycky?
Nejdříve jsem vyráběl ve sklepě našeho domu, ale měli jsme piliny až v ložnici a musel jsem to nějak řešit. Tato dílna je bývalý dům mé babičky a dědy. Po jejich smrti, domek zdědila maminka a přepsala jej na mě. Dům jsme dali dohromady a předělali na dílnu, kde jsem začal vyrábět ve větším množství. V jedné místnosti soustružím a v druhé tatínek s mámou vkládají žíně.
Máte spočítáno, kolik metel, kartáčů štětek, a podobně jste od 90. let do současnosti vyrobil?
Nepočítám to, ale hodně. Práce bylo vždy od rána do večera. Pracovní doba neexistuje. Já ale už po nemoci nevyrábím. Dnes pomáhá, kdo má ruce nohy, maminka, táta, manželka. V roce 2010 jsem měl mozkovou mrtvici a ochrnula mi levá ruka. V roce 2012 jsem měl druhou mozkovou mrtvici a ochrnula mi celá levá strana, špatně chodím a nemám cit. Zkoušel jsem dělat na soustruhu a málem jsem přišel o prsty.
Máte někoho, kdo po vás řemeslo převezme?
Oba synové pracují a bydlí v Praze. Mám tři vnoučata, dva kluky a holku. Pokračovatele žádného zatím nemám, ani nevím o nikom, kdo by toto řemeslo a veškeré technologické postupy vybudoval.
Vlastníte značku Haná regionální produkt a jste ve sdružení řemeslníků, tudíž jezdíte prodávat a předvádět řemeslo na trhy po celé republice. Kde vás lidé v nejbližší době uvidí?
V nejbližší době budeme na konci května na Staročeském řemeslném trhu v Turnově, který pořádá tamější Vlastivědné muzeum. Zvou si nás ale také do Rožnova pod Radhoštěm do skanzenu, jezdíme na Hanácké slavnosti či Ekologický jarmark do Prostějova, kde míváme stánek pod radnicí.
Alois Slepánek se narodil 14. 3. v roce 1954 v Konici. Po základní škole, kterou absolvoval v Brodku u Konice, se vyučil soustružníkem kovů na Středním odborném učilišti a Střední průmyslové škole v Lutíně. Po vojně se jako soustružník vrátil do Lutína a požádal o byt v Olomouci, oženil se. Nakonec se s manželkou rozhodli, že si postaví dům v Brodku u Konice. Zde nastoupil do firmy Preciosa jako soustružník a plánovač a později se stal mistrem. Od devadesátých let se věnuje ruční výrobě metel a kartáčů způsobem ručního zatahování či zatloukání.
Zajímavost Když v roce 1991 registroval svou živnost, neexistoval pro ni žádný název, úředníci jeho živnost tehdy zaregistrovali jako soustružnickou. Existují 3 technologie ruční výroby kartáčů, metel a smetáčků:ruční zatahování, lepení, zatloukání