Ročně utratí město za umění kolem půl milionu korun.

„Nejméně to bylo v roce 2008 – 250 tisíc, nejvíce v roce 2007 – 832 tisíc V rozpočtu na příští rok je navržena částka 450 tisíc korun,“ uvedla mluvčí radnice Jana Gáborová.

Inventář této sbírky, jejíž hodnota se pohybuje kolem pěti milionů není nikde veřejně přístupný.

„Není problém, inventář sestavíme a pošleme,“ slíbil na tiskové konferenci starosta Miroslav Pišťák, dlouholetý předseda kulturní komise. „Pokud chcete některá z nich vidět, rádi vás pozveme do našich pracoven,“ pokračoval starosta.

Většina děl je totiž uložena pod zámkem a odpočívá v regálech v jedné z místností v suterénu radnice. Dohady o tom, že obrazy hnijí ve vlhkém sklepě okusovány potkany jsou však liché. Redaktorům deníku umožnil návštěvu depozitáře starosta takřka okamžitě po požádání. Podmínky uložení obrazů jsou lepší než lze vidět v depozitářích většiny českých muzeí či galerií.

Zvláštní inventář

Slibovaný seznam děl po týdnu skutečně dorazil. Namátkou z něj vybíráme několik položek: obrazy „ Prostějov a okolí“, 1× autoportrét, obraz bez názvu rozměr 32×42 cm, 123 fotografií zachycující město Prostějov…

U žádné z položek nebyly další údaje.

„Inventář takové sbírky by měl samozřejmě obsahovat jméno autora, název díla, techniku, popis, rozměry a cenu, za jakou bylo dílo zakoupeno,“ uvedl Bohumír Dragoun, pracovník malého muzea v Orlických horách. Pokud totiž díla nejsou v inventáři přesně popsána, může je kdokoli například vyměnit za něco méně hodnotného. „Jsem toho názoru, že na radnici se nic takového nestalo,“ komentoval tuto skutečnost Miroslav Pišťák.

Problém je v tom, že narozdíl od muzejních institucí nezavazuje město žádný předpis k vedení takovéto přesné evidence.

„Ale přece jen jsou to veřejné prostředky, tak by měl být přehled o tom, za co se vydávají,“ upozornil muzejník.

Náprava stavu?

Seznamu se všemi náležitostmi se veřejnost snad dočká do konce roku.

„Zadal jsem jej k vyhotovení. Dosud byla umělecká díla vedena jen v seznamu všech předmětů v majetku města. probereme protokoly a přesnou evidenci dáme dohromady,“ slíbil starosta druhý den po urgenci redaktora deníku, zda by mu mohl být zaslán seznam se všemi náležitostmi

Nabízí se tedy otázka, proč město nějakou podrobnou evidenci sbírky dosud nemělo a zda je možno hovořit v tomto případě o nějakém skutečném zájmu o její budování. A pokud město takto přistupuje k evidenci jedné části svého majetku, jak to potom vypadá jinde?

ČTĚTE TAKÉ: Drahá umělecká díla leží ve sklepě radnice. Proč?
KOMENTÁŘ PAVLA MOŠE
Kdysi jsem navštívil jedno soukromé muzeum. Provázel mě po něm jeho majitel, úspěšný podnikatel, který si ze zisků své firmy budoval svůj sen. Na jeho uskutečnění pracoval mnoho let. Ke každému z několika tisíc exponátů znal jeho příběh a dokázal o něm poutavě vyprávět. Nepotřeboval ani nahlížet do inventáře. Zpočátku drtivou většinu předmětů kupoval, ale postupem času dostával stále více věcí darem. Lidem byl jeho zájem sympatický a těšilo je vidět své dary ve „svém“ muzeu. Majitel muzea neopomněl dát k exponátům cedulku se jménem dárce. Setkal jsem se člověkem, pro kterého budování sbírky není prostředkem k ukájení vlastních ambicí. S člověkem, jehož cílem bylo opravdově obohatit kulturní život svého města.