„Táta byl u ´paragánů´ v prostějovské Dukle, takže jsme měly s mou starší sestrou Markétou k tomuto sportu neskutečně blízko. Poprvé jsem v tandemu skočila v osmi letech, a tolik se mi to zalíbilo, že jsem se v patnácti dostala jako nejmladší členka do ženského týmu prostějovských parašutistek," vzpomíná Adéla Čeřovská, která ve čtvrtek oslavila 27. narozeniny.

Mladou ženu, dnes maminku čtyřletého Filípka a teprve a osmiměsíční Elišky, ale skákat s padákem jen tak neuvidíte. Po základní škole, v roce 2002, se Adéla Čeřovská rozhodla pro studium Sportovního gymnázia v Olomouci. Rozjetou sportovní kariéru však mladé parašutistce překazil po dvou letech studia úraz páteře.

„Byla to tehdy moje chyba. Měli jsme za úkol doskočit na matraci do vytyčeného bodu, jenže jsem si přetáhla padák, ten se sbalil a já padala na zem. V tu chvíli jsem si vůbec nic neuvědomovala. Horší to bylo asi pro ty, co se dívali. Tehdy jsem spadla nohama na matraci, jenže k mé smůle zadek zůstal na zemi. S přeraženou páteří mě odvezli do Fakultní nemocnice v Olomouci," líčí mladá žena své zážitky.

Lékaři jí dávali čtyřprocentní šanci, že opět začne chodit. V nemocnici oslavila své 18. narozeniny a o tom, že by se už nikdy nepostavila nebo nemohla sportovat, ani na chvíli neuvažovala. Rodiče jí totiž prognózu lékařů zatajili.

„Po první operaci mě sešroubovali, pak jsem si čtyři týdny poležela, a po druhé operaci mi plotýnky nahradily štěpy ze žeber a nasadili mi korzet. Trvalo to asi sedm týdnů a ujali se mě fyzioterapeuti, kteří mě pomalu začali rozcvičovat," popisuje Adéla Čeřovská.

Půl roku v korzetu

Po dvou měsících od nehody udělala osm kroků, ale i drobné pokroky jí motivovaly k tomu, že opět začne normálně žít, a možná dokonce cvičit.

„Naši mi donesli pití v ´petkách´, a já jsem místo abych z nich pila, s nimi cvičila," usmívá se. V září namísto na Sportovní gymnázium Adéla Čeřovská nastoupila na gymnázium Jiřího Wolkera.

„Bylo to tehdy dost vtipné. S korzetem jsem mohla jen stát nebo ležet, takže jsem měla ve třídě takové speciální klekátko, a když jsem šla s kamarády do hospody, museli jsme jen tam, kde měli lavici a mohla jsem si tam lehnout," říká dnes žena, které podle jejích slov nikdy nechyběl optimismus. Korzet jí sundali po půl roce. „Je to strašně moc o vůli," dodává a její slova potvrzuje i fyzioterapeut David Lisický.

„Osobně jsem nikdy takového pacienta neměl. Ale když se to vezme, 4 % je jako jedna ku pětadvaceti, což je dost. Myslím, že je to vždy právě o velké vůli a motivaci, ale hlavně je to běh na dlouhou trať, který je také dost o psychice dotyčného. Je vždy určitě důležité dát maximum do toho, co člověku zbylo," uvádí prostějovský fyzioterapeut.

Adéla Čeřovská po vážném zranění nic nevzdala a energicky se pustila do všeho, co jí vždy bavilo.

„Od úrazu jsem už neskákala, ale hledala jsem nové možnosti. Když jsem nastoupila na prostějovské gymnázium, dostala jsem od spolužačky Kláry Ftačnikové nabídku, abych dělala lektorku ve Fit Klubu Linie. Takže jsem se začala učit kalanetiku, body form, spinning a vedla u nich několik hodin," říká Adéla, kterou ze všeho nejvíc baví práce, při které může pracovat s lidmi.

Čtyři roky pobyla s přítelem, dnes se svým manželem, Petrem v Praze, odkud se společně vrátili v roce 2009.

„Už v prvním ročníku na ČVUT jsem všem oznámila, že si stejně otevřu vlastní fitko. Studium strojního inženýrství mě moc nebavilo, takže jsem jej po dvou letech vzdala. Lákala mě vždy spíš ta práce s lidmi. Když jsme se vrátili z Prahy do Prostějova v roce 2009, protože jsem čekala Filípka, věděla jsem, že nevydržím sedět v klidu ani na mateřské dovolené," směje se Adéla Čeřovská.

Sportování se jí stalo smyslem života

Na mateřské se synem Filípkem opět začala dávat hodiny spinningu a sportování se stalo jejím smyslem života.

„Ten sen o fitku, který jsem sdělila už někdy v prváku na vysoké škole, tady pořád byl a manžel mě maximálně podpořil v jeho realizaci, i když to bylo o to náročnější ještě s Eliškou, která se narodila vloni v říjnu," popisuje Adéla Čeřovská, která 1. června otevírá historicky první fit klub v nedaleké Konici.

K tomu, aby dosáhla svého snu, si musela udělat trenérský kurs.

„S cílem založit si vlastní fitko jsem překonala ty neskutečně hektické tři měsíce, kdy jsme si děti předávali s manželem ve dveřích. Bylo to fakt obtížné, ale celou dobu jsem věřila, že to, co dělám je dobré, a že vše vyjde," dodává žena, jejíž zbrusu nové konické fit centrum nabídne kromě pohybových aktivit – dance fitness, fit body či jógy také semináře výživového poradenství. (mag)