Jde o dvaatřicet studentů Střední vzdělávací školy Jiřího Wolkera, dnešního gymnázia. "Byli jsme III.D třída paní doktorky Eliášové. Bylo Pražské jaro, které nám alespoň na krátký čas otevíralo neuvěřitelný prostor pro naše další životy. Bohužel, 21. srpna nám do těchto snů a krásných předsevzetí hodily vidle spřátelené armády," vzpomíná jedna z tehdejších maturantek Maria Řičánková, za svobodna Dvorská.
Studenti byli stejní před 55 lety jako v současnosti. "Vybírali jsme volitelné maturitní předměty, sháněli na poslední chvíli vypracované maturitní otázky, šprtali v rámci „svatého týdne“ to, co jsme nestihli za ta tři krásná léta her a malin nezralých," říká tehdejší studentka a s úsměvem dodává: "Nicméně daleko důležitější byly dvě věci: pořízení maturitního tabla a příprava maturitního večírku."
close
info
Zdroj: Deník/Zdeněk Vysloužil
zoom_in
Fotili se u Ševčíka, známém prostějovském fotoateliéru, v originální garderobě. "Ohledně tabla jsme řešili veledůležité otázky. Co si oblečeme? Kde se vyfotíme? A kde tablo umístíme? A vůbec, jak bude vypadat a kdo ho udělá?" prozradila Řičánková s tím, že kolem ustrojení k fotografovi Ševčíkovi vypukly velké debaty.
"Kluci odmítali brože místo kravat nebo motýlků. Jenže naše třída byla vždy tak trochu napřed a lehce bizarní. Průměrnost a standard se nenosil. Už naše maturitní stužky nebyly stužkami, ale měli jsme jako správné „květinové děti lásky“ kopretiny. Takže i ty brože jsme nakonec prosadili," dodává.
close
info
Zdroj: Deník/Zdeněk Vysloužil
zoom_in
Jednoduchost a serióznost tabla zaujaly na první pohled. "Jen sklo, přírodní dřevo a kov. Vystavili jsme se za výlohou u Ševčíků. Dopadlo to dobře, ba výborně, tablo mělo úspěch," popisuje rodilá Prostějovanka.
Obdobně jako tablo, dopadly stejně dobře i maturity celé třídy. Následoval bujný maturitní večírek v restauraci Morava. "Asi jsme tenkrát dělali stejný binec jako dnešní návštěvníci proslulých diskoték. Až do ranního kuropění jsme seděli na schodech již zavřeného podniku Restaurací a jídelen, hrálo se a snad i zpívalo. Pokud jsme toho byli vůbec schopni. A dopíjelo, co se nestihlo v Moravě," vybavuje si jeden z nejzásadnějších životních večírků paní Maria.
Nadaní studenti se po maturitě rozletěli do různých stran. Většinou na vysoké školy nebo nástavby. "Byli jsme úspěšní, školy dokončili, založili rodiny, pořídili si děti, byty, domy, chalupy, auta… A začali jsme se scházet jednou za čas na pomaturitních srazech. I ty byly většinou ve znamení bujarého veselí, zpěvu a tance," popisuje bývalá majitelka poradenské firmy.
Zasahovat musela i Veřejná bezpečnost
Jeden z prvních srazů na Běláku končil delším zastavením vlaku v Kostelci na Hané kvůli kouření v kupé a nahlášením party společensky unavených bývalých studentů na Veřejnou bezpečnost do Prostějova.
"Příslušníci VB nás už čekali na místním nádraží a měli snahu problém řešit. Byla z toho naprosto nesmyslná debata s partou rozjařených matek a otců od rodin a pokuta," přidává další příběh z dob budování socialismu.
Na srazech je veselo pořád
S přibývajícími léty se srazy pozvolna zklidňovaly, jen ten hudební doprovod kytary a houslí dodržují osmašedesátkoví maturanti do dnešních dnů. "Pro jistotu se scházíme už každý rok, co kdyby… Řeči se vedou převážně o vnoučatech, nemocech, důchodech a postupně jsme přidali i diskuzi o tom, zda se nechat zpopelnit, uložit do hrobu nebo rozprášit," usmívá se aktivní důchodkyně.
close
info
Zdroj: Deník/Zdeněk Vysloužil
zoom_in
Každoroční srazy mají podobný scénář jako kterékoliv jiné. Vzpomíná se, prohlíží třídní alba, třídní časopisy, sbírky psaníček a vrací se do let, kdy dnešním seniorům nebylo ještě dvacet.
Myšlenka na připomenutí jejich třídy formou tabla vznikla na loňském srazu. Absolventi Wolkera chtěli v rámci polokulatého výročí 55 let od maturity zase něco netradičního podniknout.
"Bylo pár nápadů, jeden bláznivější než druhý, až jsme se usnesli na tom, že si uděláme výroční tablo. Porovnat, jak krásní, ztepilí, zajímaví, jsme byli tenkrát a že ani ty dlouhé roky na nás nezanechaly příliš škody," říká s mrknutím oka paní Maria.
Takže, až půjdete v Prostějově po Pernštýnském náměstí, zajděte do butiku Pavlů Fashion. Tam je všechny za výlohou najdete. A nejen maturanty, i pár vzácných artefaktů z třídní sbírky. Pro ty, kteří jsou ve stejných letech, to bude hezká připomínka dob minulých.
"Pro ty, kteří mají jen pár let po maturitě nebo se na ni teprve připravují to bude ukázka toho, že i tenkrát jsme byli blázniví studenti se svými starostmi i radostmi. Za pět let k tomu kulatému výročí určitě zase něco vymyslíme," uzavírá jedna dáma z tabla.
