Pavlovičtí zde pořádali čtvrtou část své zimní soutěže ve voleném korunovém mariáši. „Počítá se skóre a pak body. Skóre je to, co by hráč vyhrál, kdybychom skutečně hráli o peníze. Mince máme sice na stole, ale slouží nám spíš jako žetony. Kromě finálového kola se totiž všechno vrací. Body ¨se pak přičítají za umístění v jednotlivých kolech,“ vysvětlil organizátor soutěže Josef Tomek.

On sám mariáš ovšem nehraje jen v Pavlovicích. „U nás máme soutěž jednou za měsíc, ale hrajeme skoro každý týden někde jinde. Hned příští víkend jedeme do Lobodic,“ prozradil Tomek.

Mezi hráči seděl i nestor mariášníků, sedmdesátiletý Václav Zabloudil z Chropyně. Mariáš začal hrát už jako malý kluk. „Už je to přes šedesát let. Tehdy jsme hráli o sirky a později o desetníky. Na soutěžích jsem začal hrát jakmile mi bylo osmnáct. A to už je taky přes půl století,“ pousmál se pan Zabloudil.

Jako milovník karetních her nehraje samozřejmě jenom mariáš. „Hraju, všechno, ať už je to ferbl, preferans, taroky, kanasta nebo jednadvacet. Ale hazard o velké peníze jsem nehrál nikdy,“ svěřil se Zabloudil.

Rád si zahraje zejména taroky, ale k tomu má málokdy příležitost. „Je u nás v Chropyni parta starých pánů, ale ti mezi sebe někoho cizího pustí jen když některý z nich nepřijde. Párkrát jsem si s nimi zahrál, ale častěji se scházíme s mariášníky. Těch máme v Chropyni taky větší skupinu,“ vyprávěl Zabloudil.

V pavlovické hospodě byla z patnáctky hráčů plná třetina místních. Konkurenci jim dělali borci z okolních vesnic, staří páni z Nezamyslic nebo třeba družstvo z Pivína či zmiňované Chropyně.

Ačkoli sobotní soutěž zamíchala notně pořadím v tabulce, podle Tomka ještě není nic definitivní. „Rozhodující bude finálové kolo, které pořádáme pětadvacátého února,“ prohlásil organizátor.

Hře se věnovali hráči v tichu a na málokterém stole stálo pivo. Při hře je totiž potřeba mít jasnou hlavu. Vždy po čtyřiceti minutách si mezi jednotlivými koly dopřáli krátkou pauzu. K obnovení sil byla na zakrytém kulečníkovém stole k dispozici tlačenka s chlebem a cibulí.

Podobně se scházeli mariášníci už před více než sto lety, samotná hra je však mnohem starší. Vznikla už na přelomu osmnáctého a devatenáctého století v době napoleonských válek. I jméno jí zřejmě dali francouzští vojáci. Ti měli oblíbenou hru Mariage, což znamená francouzsky svatba. Při této hře se podobně jako v mariáši tímto slovem hlásilo, že hráč má v ruce svršek a krále.