Někdo moudrý kdysi pravil, že nejlepší inspirací bývá termín. I proto musí být všichni milovníci poezie vděční za volby do regionálních zastupitelstev. Vždyť právě před nimi Alois Mačák pravidelně nachází tu správnou tvůrčí jiskru. V každém případě tento autor již ve svém debutu Slunce pro Vorvaňku (komunální volby 2002) dokázal naplno vykřiknout ono démonické pohlavní inferno, které se dá najít snad jen v těch nejlepších dílech Augusta Strindberga. (Pokud vůbec někde.) Ovšem i tento rozervaný bouřlivák se posléze zklidnil. Jeho Srdce z oblázků (krajské volby 2004) obsahuje lyrické hymny, v nichž žena a příroda splývají v jedno způsobem, před nímž by i Fráňa Šrámek musel klopit oči. V této linii Mačák pokračoval i ve své následující sbírce Medunka (komunální volby 2006), v níž však navíc místy dospěl až k mystickému symbolismu takového Otokara Březiny. O to překvapivější je, pokud k nám nyní (krajské volby 2008) autor takto orientovaný přichází se sbírkou dětských říkadel „Abeceda se zvířátky od A do Ž“. Vysvětlit si to můžeme jedině tak, že se jedná o jasný důkaz jeho přebohatého vývoje duchovního. Předchůdcem mu v tomto směru může být např. Karel Čapek či Antoine de Saint- Exupéry, kteří rovněž dokázali vyjádřit všelidské ideje stejně suverénně jako prostým způsobem oslovit dětského čtenáře. Na každý pád jde u Mačáka o zlom. Pokud v předchozích dílech bylo světu sděleno, že i „stokilový chlap může mít křehkou duši“, nyní musí být všem čtenářům jasné, že i stokilový chlap může mít malé dítě.
Zaměříme- li se na právě vyšlou sbírku, pak nás jistě nadchne důkladnost s jakou autor dokázal napsat říkadla o zvířátkách začínající na téměř všechna písmenka abecedy. Tedy nejen na poměrně frekventovaná K, L, M, či N ale například i na W, které je obsazeno hned dvěma vlky. Samotné verše se pak vyznačují nebývalou hravostí, ovšem děti si z nich určitě odnesou i poučení do života. Např. v básni Had na hadí mládě při plazení v trávě spadnou hrábě. Tato nehoda by snad v někom mohla vzbudit lítost, ovšem Alois Mačák nekompromisně odmítá jakýkoliv alibismus a tak je v závěru háďátko pokáráno: Dávej pozor hádě,/ nenič mámě hrábě! Díky tomu se dítě dovtípí, že ať na něj v životě spadne, co chce, může si za to samo…
Ano, pochopili jste. Až dosud se jednalo o ironii. Teď alespoň chvilku vážně. Jak už jsem napsal: recenze stejně jako každé hodnocení je vždy nejen velice subjektivní, ale i závislé na mnoha faktorech. Obzvláště u knihy místostarosty města Prostějova a krajského zastupitele. Pokud by tomu tak nebylo, snad by i leckdo napsal či řekl, co si skutečně myslí. Například, že ledabyle slátané říkanky Aloise Mačáka (na mě) působí spíše dětinsky něž dětsky a že by je při trošce zručnosti za jeden večer a jednu láhev vína napsal v podstatě každý. Přitom obsahují několik nesmyslů (viz hrábě), které jsou tu jen kvůli tomu, aby se to celé aspoň nějak rýmovalo. Nikoliv na hravosti přístupné dětskému čtenáři, nýbrž na rýmu (jakémkoliv) je dle mě založen text této sbírky.
Výsledná knížka však i přesto působí opravdu mile. Největší zásluhu na tom však mají výtečné ilustrace dětí z prostějovské ZUŠ. Ovšem i Mačákovy rytmicky často pokulhávající rýmovačky působí stále o mnoho lépe než jeho úsměvně uslintané básničky z předcházejících sbírek.
A tak nezbývá než doufat, že o poezii tu snad zas až tolik nejde. (Pokud ano, je to smutné, jak pro poezii, tak především pro autora samotného). Věřím totiž, že hlavní roli tu přece jen hraje snaha nastavit voličům svou vlastní lidskou tvář. A samozřejmě také uspořádat velkorysý raut (s čokoládovou fontánou pro děti a vínem pro dospělé.) Řekněte tedy: proč (kriticky) hodnotit poezii, která slouží především jako záminka pro uspořádání předvolebního večírku?
Obzvláště, pokud ten byl, dle mínění většiny zúčastněných dětí i dospělých, naprosto báječný!