„Praskla přívodní hadička ke karmě, zřejmě někdy v sobotu večer. Vyteklo nám sem tak asi patnáct kubíků vody," odhadl principál divadla Starost Ivan Čech. V obou zkušebnách, skladu i místnosti pro loutky stálo na podlaze několik centimetrů vody.

„Nejvíce to odnesly kulisy a některé větší rekvizity, které stály na podlaze opřené o stěnu. Také do nejníže uložených kufrů s kostýmy a látkami natekla voda, takže větší část z nich budeme muset vyhodit," popsal principál.

Nejvzácnější část divadelního fundusu naštěstí neutrpěla.

„Předválečné historické marionety, s nimiž hrajeme, jsou zavěšené na štendrech a voda k nim tak nedosáhla. To by byla opravdu nenahraditelná ztráta," prohlásil s ulehčením Čech.

Voda sice poškodila i kulisy k současnému představení divadla, ale ne natolik, aby se s nimi nedalo hrát.

„Máme za dva týdny představení ve Šternberku, to bychom je rozhodně nestihli opravit," uvedl Ivan Čech.

Šnofonius a Mordulina, aneb…

Do Šternberku se Starost chystá s kusem, který má skutečně impozantní titul. Celý název loutkohry zní totiž: Šnofonius a Mordulina, aneb kam vede lstivost hříšného fraucimoru čili Turandot, ta druhá.

„Je to hra našeho kmenového autora Aloise Gallata. Na ženichy tuze vybíravá princezna Mordulína klade svým nápadníkům přetěžké otázky a ti pak bez výjimky putují do hladomorny. Pak se ale objeví jeden, který uchvátí její srdce, sotva vstoupí do královské síně. Rytíř Šnofonius si však nevěří a proto se spolčí s Ďáblem Mefistáflem. A spolky s čertem nemohou dopadnout nikdy dobře," prozradil námět inscenace principál Ivan Čech.

Hry Aloise Gallata málokdy končí dokonalým happy endem, byly totiž určeny především dospělým. Další zajímavostí je, že tento chrudimský rodák koncem devatenáctého století nepsal původně pro loutky. Poprvé je většinou předváděli jeho přátelé ze stolní společnosti Prahnízdo Kosů a loutky představovali živí herci, kteří měli své vodiče. Hry se však tak líbily, že se velmi brzy trvale zabydlely i v repertoáru skutečných loutkových divadel. (pam)