Tímto večerem herci i diváci společně zavzpomínali na to nejlepší, co se během dvanácti let v divadle odehrálo.
Naprosto zaplněné divadlo tak propukalo smích, místy mísící se s nostalgickým vzpomínáním. A na konci se objevily i slzy.
„My jsme se snažili o takový průřez celou tvorbou, ale pak jsme zjistili, že tam těch 25 kousků zkrátka nenarveme. Tak jsme rezignovali a říkali jsme si, že tam dáme to, co nás napadne,“ smál se po představení principál Pointu Aleš Procházka, který dodal, že to místy bylo v zákulisí hodně divoké.
„Byla to opravdu spontánní záležitost. Minutu před představením jsme přidávali scény, které tam neměly být. Například jsme hráli scénu z představení Ostrov pokladů, ke kterému neexistuje text,“ smál se.
Během představení vzpomínali i další představitelé Pointu. Například Petra Martínková, která je s ním taktéž od začátku jeho působení v Olomoucké ulici.
„Za ta léta jsem tu zažila snad všechno. Velké večírky, představení i zkoušky. Jsem tu na každém představení, protože se starám i o rezervace, a každé bylo výjimečné. Teď ve mně převládá spíš smutek, protože chceme pokračovat. A smutek z toho, že skončila spousta úspěšných představení. Ale zároveň mohou vzniknout nová, a to v nových prostorách,“ řekla.
To, kam se studentské divadlo přesune, není zatím stoprocentně jisté, s největší pravděpodobností to bude budova školy na Husově náměstí. Nyní si však musí divadelníci dát půl roku pauzu.