Na jedné straně se není čemu divit. Tříměsíční domácí vězení, navíc nařízené vládou, se moc lidem nelíbilo. Strach z neviditelného nepřítele, kterého byla plná televize a noviny, je však dokázal udržet na uzdě.

Dlouho očekávané rozvolnění, vhodně načasované na začátek léta, však jak vidno dal na koronavirovou hrozbu zapomenout. Lidé si tak ze dne na den začali užívat nově nabyté svobody a na otravné roušky rychle a rádi zapomněli. Logicky začala narůstat statistika nakažených, zvláště na severu Moravy šla čísla do červeného.

Vláda se tedy rozhodla řešit vznikající problém opětovnými zákazy a příkazy, co se smí a nesmí. Hrdým a tvrdé práci a nelehkým životním podmínkám přivyklým lidem z Ostravska se nějaké opětovné povinné nasazování roušek nelíbí.

Je to logické, proč by měl být konkrétně na Ostravsku jiný režim než například v Praze. Konkrétně v české metropoli se to v letních měsících hemží turisty ze všech koutů světa, což je mnohem rizikovější než na východě republiky. Jenže turisty nikdo netestuje, takže jsou čísla jiná než například v Karviné…