Podle odborníků je podzimní termín k výsadbě sice vhodnější , více stromků se však prodává na jaře.

„Trend je opačný, než tomu bylo dřív. Zřejmě to souvisí s tím, že když člověk vidí, jak všechno raší a probouzí se, tak chce také něco udělat,“ myslí si Iveta Remešová z firmy Jukka, která své stromky rozváží i po obcích na Prostějovsku.

Stále více majitelů zahrad má zájem i o mizející staré odrůdy ovocných stromů. V sadech se tak znovu objevují hrušky s malebnými názvy jako Clappova máslovka či Boscova lahvice, nebo jablka jako moravská jadernička, boskopské červené či zlatá reneta. I moruše, které dřív bývaly na každém hanáckém dvoře jsou dnes už netradičním ovocem.

Moruše a oskeruše

Mezi prodanými stromky se objevily i moruša a dokonce jedna oskeruše. Podle ovocnářů je ale její pěstování běh na dlouhou trať.

„Naše oskeruše se dobře ujímají, ale vyžadují také péči. Zároveň vždycky upozorňuji zákazníky, že plodit začnou až po deseti letech,“ poznamenala Remešová.

Oskeruše je druh jeřábu, jehož ovoce má velmi specifickou a vyhledávanou chuť. Dříve byl rozšířen zejména na jižní Moravě, i tam však začal mizet. Z jeho plodů se připravuje kompot nebo se jedí jen tak, syrové či sušené. Pálenka z oskeruší patří k nejvzácnějším destilátům. Tinktura z oskeruše léčí i křečové žíly a další cévní a žilní nemoci.

Vypěstovat stromek tak, aby rodil plody podobné malým jablíčkům ale není vůbec snadné. Chutná i zvěři a je proto třeba jej chránit před okusem, stejně jako před plísněmi.

Trvá také léta než se pěstitel dočká první úrody. „A však co. Vždyť strom nesází člověk pro sebe,“ komentoval náročné pěstování muž, který si stromek odnášel. Má zřejmě pravdu, na Slovácku rostou oskeruše starší než tři sta let. (pam)