„Na tom špalku jsem si málem odrovnal záda,“ směje se jeden z party chlapů, kteří na břehu říčky Hloučely poblíž bistra u Abrahámka odklízejí stromy.

Myslel prý, jak bude kus kmene těžký. „Dřevo ale bylo nemocné a proschlé, nevážilo skoro nic,“ vrtí hlavou. Jeho kolega přizvukuje: „To je nejhorší. Myslíš si, že musíš pořádně zabrat a ono ne.“

Ochránce přírody Karel Pokorský spolu se sehranou četou pokračuje na Hloučele v programu výchovy lesních porostů. Kácí především nepůvodní akáty. Ty jsou natolik agresivní, že jiným dřevinám, snad kromě černého bezu, nedávají šanci vyrůst.

„V sobotu jsme likvidovali akáty rostoucí nad cyklotrasou. Stromy jsme museli jistit za pomoci traktoru,“ popisuje.

Vyklizené palouky osazují ochránci přírody domácími dřevinami. „Jde o především o olše, pak jasany, jilmy, duby a lípy. Sem tam vysadíme i nějakou tu třešeň ptačku,“ vyjmenovává Pokorský.

Včelaři se dle jeho slov nemusejí bát, že by medonosný hmyz přišel kvůli kácení akátů o pastvu. „Akáty nahradí v tomto ohledu krušina olšová,“ vzkazuje přírodovědec. Zmiňuje i další jimi vysazované keře – trnky, kaliny, brsleny, lísky a šeříky.

Pokorský si stýská, že ač s výchovou porostů v lesoparku Hloučela vstoupili již do deváté sezóny, stále narážejí na nepochopení ze strany usedlíků.

„Přijde k nám třeba člověk s bojovým psem po boku a sprostě se ptá, co tady děláme,“ říká přírodovědec s dovětkem, že se na ně lidé nerozpakují ani zavolat policisty. „Musíme pak vysvětlovat, co a proč tady děláme, ukazovat povolení,“ vrtí hlavou.

Jeho kolega Prostějovanům vzkazuje: „Uvědomte si prosím, že jsme za těch devět roků vykáceli kolem čtyř set padesáti stomů. Naopak vysadili jsem jich ke třem tisícům.“

Kácení a následné výsadby platí městská kasa. Každoročně na tyto práce vydává 170 tisíc korun.

Lesopark Hloučela vznikl v roce 1914. „Založil jej profesor prostějovské reálky Rudolf Wolf. Za pomoci studentů, nadšencůa soukromých firem dokázal vysázet desetitisíce stromů, na březích pak vybudovat stezky a přes Hloučelu položit lávky,“ přibližuje Pokorský.

Za druhé světové války lesopark zničila nacistická vojska. V dobách komunismu přibyly do biokoridoru herní prvky pro děti. S příchodem demokracie se na březích říčky objevily další sportovní prvky. Radnice plánuje, že podél říčky nechá vybudovat in-line stezku. Její živičný povrch se má táhnout od bistra u Abrahámka po Tichou ulici, kde končí katastr města. Mostkovice chtějí trasu prodloužit až na plumlovskou přehradu.

Ne všechno současné dění je však pro biokoridor přínosné. Pstruhový revír vyhlášený na říčce dokázal zlikvidovat kdysi početnou a půvabně zbarvenou rybku střevli potoční. I raci začali z říčky mizet. Biologové míní, že tam vyhynou poté, co se kolem lesoparku rozroste zastupiteli posvěcená výstavba vilek. Ty už nyní svými pestrými barvami a tvary hyzdí přírodní ráz místa.