Lékař, který před čtyřmi lety zachránil v Otaslavicích život mladého muže, kterému kus dřeva na pile propíchl srdce.
Na místě tehdy zvolil nepopsaný postup a kanylou zavedenou do osrdečníku odsál asi jeden a půl litru krve. Za svůj čin později dostal ocenění na Pražském hradě.
Nyní Milan Brázdil záchranářskou helikoptéru po třiadvaceti letech musí vyměnit za poslanecké křeslo.
„V urgentní medicíně jde vždycky o vteřinky a také je tu ona jedinečnost okamžiku. Nejprve se objevilo nové hnutí, se kterým jsem rok a půl sympatizoval. V předčasných volbách přišla i příležitost. Stál jsem na křižovatce. Mám kde bydlet, v podstatě jsem zajištěný a teď chci něco ovlivnit. Věcí, ve kterých není republika v pořádku, je hodně," vypráví Milan Brázdil, kterého vlastní úspěch doslova šokoval.
Zatím si představuje, že práci záchranáře bude moct zastávat i nadále, byť by mělo jít o mnohem menší rozsah.
„Lékař, který nemá kontakt s pacientem, ztratí tah na branku. Aspoň dvakrát do měsíce bych chtěl mít službu, ale to předbíhám," přiznává.
Milan Brázdil zasahuje u zraněného mladého muže v Otaslavicích, kterému přes metr dlouhá dřevěná "tříska" propíchla srdce. Foto: FNOL
Ohledal jsem dva tisíce mrtvých
Ve chvílích, kdy se sčítaly hlasy, měl zrovna službu.
„Mezi výjezdy jsem jen přibíhal k televizi nebo k internetu. Podpora nejen od rodiny a přátel, ale i od chlapů ve službě byla bezvadná. Zatím mám jen samé kladné ohlasy a nikdo mi nevyhrožoval," poznamenal lékař z Olomouce.
Ve sněmovně by své schopnosti a znalosti logicky rád uplatňoval v oblasti zdravotnictví.
„Jaké bude vlastní doporučení z vedení, zatím netuším, ale má snaha je jít do zdravotnictví a do věcí s ním spojených," potvrzuje.
„Viděl sem kolem sebe strašné neštěstí, nedokážete si představit, co všechno se může člověku stát. Ohledal jsem dva tisíce mrtvých lidí. To vše mě však velmi posílilo. Vážím si každého lidského života a jsem na tomto světě rád," neskrývá.
Aby nemuseli do Švýcarska
Již nyní ví, který zákon bude chtít ve sněmovně připravovat.
„Mým nejdůležitějším cílem je změna zákona o zdravotnické záchranné službě. Přednemocniční neodkladná péče by měla být v naší republice zřizovaná a řízená státem, nikoli kraji," míní.
Na stůl chce předložit také velmi kontroverzní téma.
„Jdu tam se snahou podpořit vznik nového zákona o eutanázii. Tedy aby lidé na smrt nemocní v této republice netrpěli a mohli se svobodně rozhodnout, pokud chtějí, ukončit svůj život a nemuseli jezdit do Švýcarska, popřípadě někam jinam, kde tato možnost legálně existuje."
Neberu to jako úlet
Zatím věří, že ho nová práce bude naplňovat a on sám bude mít důležitý přínos pro českou politiku, respektive pro zemi a její obyvatele.
„Neberu to jako úlet. Nejsem politik, i když jsem se jím o víkendu stal. Jsem člen hnutí, nikoli politické strany," vyzdvihuje s tím, že není ovlivněný mantinely, které jsou u jiných politických uskupení zaběhlé.
„Nemám zkreslený pohled a do sněmovny vstupuji se svou vizí, normálností i s tahem na branku při řešení krizových záležitostí," tvrdí.
Zároveň však nováček v politickém světě přiznává, že neví, co ho ve skutečnosti čeká.
„Možná si za čtyři roky řeknu: byl jsem naivní. Nebo naopak ano, dokázal jsem se obhájit," neztrácí naději v sebe samého. Až nadcházející budoucnost ukáže, zda ho politika nezklamala.
„Jsem dělník medicíny a teď budu stejným způsobem přistupovat k práci v parlamentu, i když možná s kritikou a nesouhlasem, ale vždy to bude ve smyslu tom, abychom se měli na tomto světě líp," uzavírá Milan Brázdil.