Jedním slovem nádhera. To nejspíš napadne každého, kdo prochází nebo projíždí okolo domu Jiřího Kubíčka v Olšanech u Prostějova a už z dálky vidí záplavu rozkvetlých pelargonií, které v těchto dnech z větší části překrývají zábradlí. V říjnu bývá balkon pod červenými kvítky zcela přikrytý. Podobný pohled se přitom místním občanům nabízí už přes dvě desítky let.

Schody na zahradu parkánu budovy na Wurmově 7, Olomouc. O zahradu se stará sociálně terapeutická dílna pro lidi s duševním onemocněním Charity Olomouc.
SOUTĚŽ: Vyhrajte 10 tisíc, stačí poslat květinovou výzdobu balkonu nebo terasy

S pěstováním převislých pelargonií má Jiří Kubíček bohaté zkušenosti. První sazeničky do truhlíků vysadila jeho paní už v roce 2000, kdy společně dokončili rekonstrukci balkonu jejich rodinného domu.

„Manželka milovala květiny, pěstovala je v truhlících i na zahradě. Před dvanácti lety bohužel zemřela, od té doby v pěstování převislých muškátů pokračuji já. Na přelomu března a dubna vždycky nakoupím nové sazeničky, jezdím pro ně do Florcentra v Olomouci. Několikrát jsem je koupil v jiném obchodě, ale nebylo to ono, špatně rostly. Každoročně kupuji 180 sazenic a samozřejmě novou zeminu a pak už se tomu musím pravidelně věnovat,“ řekl zkušený pěstitel.

Sazenice vysazuje do truhlíků o délce 60 a 80 centimetrů a pak je přenáší na balkon, kde je nechá položené těsně u zdi, aby je v případě jarních mrazíků mohl snadno přikrýt a ochránit před rozmary počasí.

„Jakmile se udělá pěkně a teplo, obvykle je to začátkem května, zavěsím truhlíky na zábradlí balkonu. Od začátku samozřejmě muškáty pravidelně zalévám a každých sedm až deset dnů také přihnojím. Zpočátku přípravkem Kristalon start a jak nasadí první květy, přecházím na Kristalon květ a plod. Pěstuji červené muškáty, růžové se mi tolik neosvědčily, protože sluníčko je v parném létě ´vyšisuje´. Občas se stane, že mezi červenými sazeničkami je zamícháno i pár růžových,“ poznamenal Jiří Kubíček a ukázal na několik růžových kvítků v záplavě červené.

Výtvarník Libor Schubert vizuálně přetváří areál multiparku v Hněvotíně
Vymalovaná myčka u Olomouce poutá pozornost, výtvarník přetváří celý areál

Truhlíky obsypané obrovským množstvím květů a svěžími zelenými výhony musí po celou sezonu zalévat minimálně jednou denně, v tropických dnech zalévá dvakrát za den.

„Aby muškáty měly spoustu květů a bujný porost, nesmí se na jaře ´šetřit´ s množstvím sazeniček. Do truhlíku o délce 60 centimetrů sázím dvanáct rostlinek vedle sebe a do truhlíku o délce 80 centimetrů dávám šestnáct kusů. Musí tam být opravdu hodně nahusto, jinak to není ono a výsledek není podle očekávání. O muškáty se starám až do prvních mrazíků a na jaře příštího roku zase do nové zeminy vysazuji nové rostliny,“ poradil osvědčený postup zkušený pěstitel.

Jeho další velkou radostí je upravená okrasná zahrada a především jezírko, kde se prohánějí barevní kapři i několik jeseterů a pravidelně vykvétají lekníny.

„Ryby tam máme celoročně a ač by jich mělo být méně než jich tam je, voda je i ve vedrech stále průzračná. Pomáhá k tomu výkonná filtrace a také UV lampa. Voda v této podobě do zahrady určitě patří, létá sem spousta ptáků i hmyzu a je tady moc příjemné posezení,“ dodal Jiří Kubíček.

Olomoucký spolek okrašlovací

Zájem čtenářů, kteří do soutěžního klání o atraktivní ceny posílají snímky svých rozkvetlých truhlíků, balkonů a předzahrádek Richarda Benýška, zakladatele Olomouckého spolku okrašlovacího, velmi těší.

 „Jsem olomoucký patriot, a když mohu něco udělat pro to, aby město, jeho ulice i domy byly ještě krásnější, rád se připojím. Jedním z cílů našeho spolku je podnítit spoluobčany ke snaze zvelebovat své okolí, inspirovat je k bohatšímu komunitnímu životu, snažit se o to, aby místa, kde žijeme, byla hezčí a příjemnější,“ sdělil Richard Benýšek.

Myšlenka a tradice okrašlovacích spolků sahá až do 60. let 19. století a stále jich přibývá. „Jsou potřebné, lidi učí všímat si krajiny, pečovat o ni a dávají jim příležitost udělat něco užitečného,“ vyzdvihl Richard Benýšek.