„Například k jednomu z klientů v Otaslavicích jsme se vůbec nedostali. Jezdíme tam z Myslejovic a cesta byla pouze protažená, ale neposypaná, takže kopec se změnil v jeden velký skluz. Ani v pátek ani v pondělí jsme tam vůbec nemohli. Rodina je s tím obeznámená a zatím to zvládá bez nás. Ve středu se k nim doufám už dostaneme,“ posteskla si například vedoucí oddělení terénní péče společnosti ADP Sanco Hana Weissová. Kromě tohoto případu se však všichni ostatní klienti péče dočkali.

„Pracuje se ale obtížněji. Obvykle sestry zvládají osm až deset návštěv denně, teď je to tak pět až šest. Místo tří sester tak vyjíždějí čtyři,“ vysvětlila Weissová.

Stejně popisují situaci i zaměstnanci Charity.

Pánové, pomůžete sestřičkám odhazovat sníh?

„Potýkáme se teď s velkými problémy, abychom se ke klientům vůbec dostali. Jenom než ráno vyjely, musely sestřičky proházet nájezd na silnici. Potřebovali bychom nějaké dobrovolníky – chlapy na těžší práci,“ říká ředitelka prostějovské Charity Marie Schwarzerová. Cesta ke klientům je komplikovaná.

„V postranních ulicích není kde zastavit. Když naše auta najedou do vysokého sněhu u krajnice, tak už se nemusí dostat ven. A když zastaví ve vyježděném pruhu, tak zase blokují dopravu. Musím ale všechny sestřičky pochválit. Velmi tvrdě pracovaly, takže žádný z klientů nezůstal bez péče, všude nakonec dojely,“ ocenila své zaměstnance ředitelka Schwarzerová.

Velmi podobně jako pracovníci pečovatelských služeb jsou na tom i záchranáři.

„Sanitka má naštěstí náhon na všechna čtyři kola, takže se dostaneme téměř všude. Ale setkali jsme se už s tím, že když zastavíme ve vedlejší ulici, kde jsou ve sněhu jen vyjeté koleje, tak si někteří řidiči stěžují, že nemohou projet,“ vyjádřil se šéf prostějovské záchranky Pavel Holík.

Hasiči na rozdíl od zdravotníků jezdí sice většinou nákladními auty, ale ani tak se všude nedostanou bez obtíží.

„Někde jsou silnice prohrnuté jen na velmi malou šířku, takže se tam obtížně vyhýbáme s osobními auty, natož pak třeba s kamionem,“ potvrdil operační důstojník prostějovských hasičů.

Sníh působí problémy vozíčkářům i zrakově postiženým

Zdravotně postižení mají se sněhem potíže i jiného rázu.

„Pro nás vozíčkáře představuje sníh velký problém. Z parkoviště k domu to mám asi padesát metrů, v cestě je ale obrubník a mírný svah. Kola vozíku se mi protáčela, takže manželka mne musela oklikou dotlačit ke vchodu. Zdravý člověk si nedokáže představit situaci, kdy vozíčkáři prokluzují kolečka a nemůže se dostat dál. Pak má těžkosti i s pěticenti­metrovým obrubníkem. V době, kdy jsem chodil, jsem měl sníh docela rád. Teď jej ale nemusím,“ komentoval sněhovou nadílku vozíčkář Jindřich Jonák.

Potíže s orientací ve městě mají i lidé se zrakovým postižením. Sníh totiž zakryl různé typy dlažby, které nevidomí „čtou“ podrážkami svých bot nebo koncem slepecké hole. Zmizely tak například pruhy, které nevidomé navádějí na přechod pro chodce. I bariéry z odhrnutého sněhu teď v některých místech znemožnily zrakově postiženým přecházení.

Senioři se potýkají s ledovkou

Ani senioři nemají pohyb po ulicích jednoduchý.

„Je to hrozné. Z domu se teď nikam nedostanu. Špatně chodím a když je někde ledovka, tak se bojím. Doufám, že se bez úrazu dostanu aspoň k doktorovi,“ postěžovala si na jedné z autobusových zastávek seniorka Květa Vybíralová z Prostějova. K zastávce vedou neposypané chodníky pokryté vrstvou udusaného zledovatělého sněhu. Chůze po nich je obtížná i pro zdravého člověka. Daleko hůře na tom jsou lidé méně pohybliví, ať už ti starší, nebo zdravotně postižení.

„Starší lidé při pádu na kluzkém povrchu utrpí často zlomeninu krčku stehenní kosti. To je velmi nebezpečné poranění, které se obtížně hojí. Často ho doprovázejí komplikace, které mohou skončit i úmrtím,“ upozornil záchranář Pavel Holík.

Odpovědní pracovníci institucí, které pečují o silnice a chodníky, slibují, že do několika dnů sněhovou kalamitu zvládnou, takže většina problémů by měla zmizet. Tedy pokud nenapadne další sníh.