Kterak redaktorka na farmě Rózinka kozu Renatu podojila

Trefit z Prostějova do Čelechovic nebyl problém, v hlavě mám mapu Čelechovic s Kozí farmou Rózinka, tedy alespoň si to myslím, že mi visí někde v mozku… jenže smůla. Když už se podruhé dostávám k místnímu Presbetonu s vědomím, že teď určitě jedu správně, a třikrát projíždím kolem zmateného řemeslníka na lešení, říkám si, že tudy cesta nepovede. Nedá mi to, a zeptám se, přestože vím, že musím být blízko, stahuji okénko, a volám na maminku s dítětem. Po vděčné minutové radě se během čtyř minut dostávám k vratům farmy. Dámy a pánové, celkový čas Prostějov – čelechovická Kozí farma Rózinka žádných dvanáct minut, ale rovnou půlhodina, zato ale vím, jak se třeba přesně dostat do Růžičkova lomu.

Ve dveřích mě přivítá usměvavá Jarmila Zelenská, přestože se usmívá, jak mi vysvětlí za okamžik, starost o farmu rozhodně není žádné hraní.

Po chvíli povídání si říkám, že to tuhle ženu baví jako Pelého fotbal, a to za to rozhodně nepobírá milionové honoráře. „Pouze" tady projevuje snahy zachovat hanácké tradice, zároveň se ale dozvídám, že koza to neměla jednoduché ani za časů našich předků: „Ona je koza taková kravička chudých, chudáci, co měli jen kozu, se za ni styděli, bohatí s ní krmili prase, proto je tady u nás na Hané nějaký předsudek vůči kozám…" zlobí se nadšená chovatelka.

Počet koz po válce a dnes mě ale také udivuje, jen přece milion a půl a třináct tisíc je mimořádný rozdíl, a není se čemu divit, že by Alexandr Zelenský bílým kozám, našemu tradičnímu plemenu, dnes přidělil červenou barvu a zařadil je mezi chráněná zvířata. Chovat kozy je ale docela fuška, ještě navíc, když ani na farmu nenaženete žádného fušéra, „Ono to ale není jen skopnót balík sena, a je nakrmíno…," s brigádníky je problém, mladým se zkrátka nechce…

„Měli jsme tady několikrát povodně, jsme v půli kopce, kolikrát jsem hledala nějakyho študáka na výpomoc, brigádníka, ale nikdy se nikdo nepřihlásil. A to je velký problém," zamýšlí se nad tím, jak se chce mladým pracovat čelechovická rolnice, která si pro rady kvůli svým hobby kozám jezdí dokonce i za vysokoškolskými zemědělci do Brna, dozvídám se, že navštěvuje semináře, čte knihy o porodech koz, jelikož je sama rodí.

„Veterináře volám jen v naléhavých případech, za ta léta už se nebojím do kozy chytnout, někdy jsou do sebe zamotany, nebo hlava zkroucená, bohužel se i stalo, že mi i ta koza uhynula u porodu," poznamenává Zelenská, a hned poté mi prozrazuje, jak vymýšlí, vyrábí a zkouší nové produkty z kozího mléka na rodině, jak je prodává, a jaké nesnáze to přináší.

„U nás na Hané se hledí na cenu, nikdo nehledí na složení ani kvalitu. Chtělo by to změnit přístup. Jet na trh je oběť vůči zvířatům, krmení a dojení nás čeká až přijedu…" to už ale na zahradě netrpělivě čeká pán domu a uvažuje, že jeho žena toho povídá nějak moc.

„Povídáš zde pohádku Tisíce a jedné noci?" ptá se s úsměvem Alexandr Zelenský své manželky, která mi podala informací o farmě minimálně na článek na pokračování. Vzhledem k náročnosti, co je vše třeba zařídit kolem chovu koz se ale ničemu nedivím, tušila jsem rozsah obsahu, a přestože témata na povídání o bílé rohaté zvířeně by byla ještě teď, vyzývám poutavou vypravěčku, aby mi své milované svěřence představila naživo.

V doprovodu zkušených manželů Zelenských postupujeme z klidu domova k relaxační pastvině. Koza Renata se zdá ideální.

„Renato, pojď sem!" zavolala chovatelka na kozu, která prý prodělala těžký porod, a je útěkářkou-stálicí, a to ještě ani jedna netušíme, co nás čeká.

„To se palcem a ukazováčkem obejme vemínko," názorně mi ´kozí máma´ představuje techniku dojení, „uchopí se struk, a postupně se prsty od ukazováčku k malíčku vytlačuje mléko. Na nic se netlačí. Pěkně s citem."

Instrukce i názornost jsou dostatečné, takže jdu na věc s vědomím, že je mi kozy Renaty líto, co jí čeká. Po pár nekoordinovaných tazích si říkám, že bych rodinu nejspíš ranním mlékem nenapojila, sotva by si z toho množství někdo pochutnal na kakau. Za pokus to ale stálo, nejdůležitější přece je vědět, jak na to.

„Když dojíte oběma, je důležitá koordinace obou ruk," ukáže mi ještě techniku obouruč Jarmila Zelenská ve vzduchu, a do toho řve: „Renatooo!" protože koza, nejspíš ze strachu, utekla kamsi daleko za relaxační pastvinu…

Na čase, abych opustila prostor…

Den otevřených dveří

Pokud máte chuť chvilku pobýt na kozí farmě, pochutnat a odvézt si něco dobrého, máte možnost navštívit Kozí farmu Rózinka v rámci čtrnáctého podzimního Dne otevřených dveří, a to již v sobotu 5. října. Letos se navíc farma veřejnosti otvírá při příležitosti oslavy čelechovického kozího sýra, jemuž byla udělena značka Regionální potravina Olomouckého kraje za rok 2013.

U Zelenských můžete kromě vítězného kozího sýra či brynzy ze zakysaného sýra, která je těžce k sehnání a pomalu z trhu mizí, nakoupit i sýry nakládané o pěti příchutích, řazených do skupin podle zemí. Domů si tak můžete odvézt kousek Řecka, Itálie nebo Argentiny. Všechny sýry jsou navíc s minimem soli, takže jsou vhodné i pro děti. Použít je pak na rady chovatelky můžete na brambory, maso, do gyrosu nebo jen tak k pivu.Vše je navíc nakládané v řepkovém či olivovém oleji, jež dodává sýrům šmrnc.

„Labužníci tvrdí, že takovej dobrej sýr nejedli," pochlubila se výrobkyně sýrů.

Nově pak na farmě zavedli program pro děti. Svým dětem můžete koupit jemný tvaroh z plnotučného mléka, do něhož producenti kozích sýrů dodávají našprtanou vanilku nebo pravé holandské kakao. Mezi dražší pak patří pudinky opět vanilkové nebo čokoládové. „Když maminky dítěti něco koupí, ať koupí kvalitní věc. Vše mám odzkoušeno na svých vnoučatech a mé rodině," láká na kvalitu a nezávadnost bez éček a glutamátů chovatelka z Rózinky, a nabádá, aby se lidé více dívali na to, co sobě a svým dětem kupují.