„Zabrousil jsem na svých toulkách přírodou do okolí Žárovic u Plumlova a v jednom travnatém svahu porostlém listnatými stromy jsem objevil zhruba dvacítku plodnic voskovky šarlatové. Na sluníčku hezky hrály rudými, červenými, žlutými a skořicovými odstíny. Měl jsem z nich obrovitánskou radost, protože naposledy jsem na tyto krasavice narazil zhruba před desíti lety v jednom ze sadů u plumlovské přehrady,“ usmíval se Marek Nývlt.
Podle něj obecně platí, že voskovky šarlatové rostou opravdu nehojně v malých skupinkách nebo i v malých trsech na nehnojených loukách, pastvinách a zahradách, vzácněji pak i v listnatých lesích.
„Podobná voskovce šarlatové je hodně voskovka granátová. Ta má ale o něco mohutnější plodnice s výrazně tmavším kloboukem, a také pak voskovka nádherná, která má ale klobouk suchý a medově voní, Přidal zajímavý postřeh Nývlt.
Sám by si prý nedovolil nikdy voskovky šarlatové sbírat, i když jsou jedlé. „Patří do přírody, protože jsou opravdu ohrožené a každé možné rozšíření jejich výskytu je tak žádoucí,“ doplnil Nývlt.
