Dožínková slavnost začala tradičně pobožnostmi za úrodu v kostel sv. Jiří.

„Všechno, co máme v obchodech, máme z Boží vůle a díky Božímu požehnání. Žijeme v blahobytu, který není všude ve světě samozřejmostí,“ řekl v úvodu svého kázání P. Andrzej Kaliciak.

Sluncem prozářenému kostelu a oltáři vévodil dožínkový věnec z darů našich polí.

„Děkujme Bohu za všechno, co máme,“ zakončil před závěrečným požehnáním kněz dožínkovou bohoslužbu. Pak se kostelem rozezněly tóny hanáckých lidových písní v doprovodu houslí a klarinetu.

Brousky, kosy s loňákama, obřisla, hrábě, žebřiňák…

Z kostela se ženci i další pomocníci vydali na pole „Za Zólem“. Před prvním máchnutím kosy ženci vytáhli brousky a své pracovní nástroje přebrousili. Pak už se sekalo, hrabalo, vázalo povřísly a nakládalo na vůz.

„Ten poslední se nejak šprajcuje,“ lamentoval nad snopem pšenice a neposlušným povříslem prezident divadelní společnosti Větřák Jiří Vrba. Nakonec i ten poslední snop byl svázán a naložen na povoz.

„Néni důležity kdo začne, ale kdo skonči,“ vtipkoval pro Deník hanácky. „Tož tymto posledním kdebe sme začale, už bezme bele u mozike,“ sundává si po práci klobouk Vrba.

„Chvilu sem si nechal na óvrati klobók a jak mě ho prožrale myši,“ ukazuje díru ve slamáku přihlížejícím návštěvníkům letošní Dožaté.

Zpátky do dědiny

Se zpěvem se vydal zástup ženců, krojovaných Hanáků a diváků z pole na náves. Předávání dožínkového věnce hospodáři a hospodyni zpestřilo hejno čápů bílých přelétající nad pivínskou návsí.

Pak byl čas nahodit mlátičkou tovární značky Wichterle Kovářík.

„Ona je to taková stařenka,“ omlouval její výkon Jiří Vrba. Ale i přes letitost zařízení dokázala mlátička před zraky několika stovek diváků vymlátit všechnu sklizenou pšenici.

Zábava na pivínské návsi pokračovala i dál. Večer k tanci i poslechu zahrála kapela Holóbci, ale už v trochu modernějším stylu. 

Autor: Adéla Palíšková