„Je paradoxní, že jezdci z Brna se účastní soutěží až v Prostějově. Bohužel je to tak. V Brně totiž letos skoro žádné závody nebyly,“ řekla Ondrová. „Závodit a trénovat je potřeba. Pokud jezdec z tempa soutěží vypadne, jen těžko si pak udrží formu. Já se toho snažím držet, navíc mě nebaví sedět doma, chci se zlepšovat, něco dokázat a hlavně zažít nějaký adrenalin,“ dodala dívka, která jezdí na svém prvním koni.

„Valacha Dantese jsem dostala před devíti lety k patnáctým narozeninám. Od té doby jsme nerozlučná dvojka. Přestože jsem ho musela nechat ustájeného v jezdeckém klubu, dojížděla jsem za ním několik kilometrů i čtyřikrát nebo pětkrát týdně. Nejdřív jsme trénovali skoky a v těch jsme potom sedm let závodili. Drezůru zkoušíme teprve druhý rok a celkem nám jde. Svědčí o tom i první místo, které jsme teď vybojovali v Prostějově,“ rozvyprávěla se jezdkyně.

Nejtěžší je podle ní sehrát se s koněm tak, aby to vypadalo, že k sobě oba odjakživa patří. „Technika skoků se dá natrénovat. Drezůra je ale o něčem úplně jiném. Při ní jde o lehkost a o pocity,“ dodala Petra Ondrová.