„Jezdíme spíš orienťáky na kolech podle mapy. Cyklomaraton je o něčem jiném. Okruh je vyznačený a jde o to, kdo dojede první,“ vysvětlila rozdíl třiatřicetiletá Michaela Brlicová z Brna, kterou do Plumlova i s celou rodinou přilákal právě cyklomaraton. Protože každý týden polyká celá rodina desítky kilometrů, s nadšením vyrazili i do lesů Drahanské vrchoviny.

„Lákala nás hlavně možnost, dostat se do vojenského prostoru, kam se člověk za normálních okolností nemá šanci podívat,“ vysvětlila Michaela Brlicová, která se s mladším synem vydala na kratší 35 kilometrů dlouhou trať, zatímco manžel a starší syn šlapali do pedálů plných 57 kilometrů.

Ačkoliv matka a dvanáctiletý Honza původně společnou jízdu neplánovali, na trati se drželi pospolu a vzájemně se předjížděli. Na zhruba pětikilometrovém úseku klesání, podle Michaely nádherném, protože díky své váze nemusela vůbec šlapat, začal Honza reptat. Považoval za nespravedlivé, že sám musel šlapat dál, pokud se chtěl ve dvojici udržet.

„I když propozice udávaly délku trati 37 kilometrů, tachometry na kolech nám ukázaly 42 ujetých kilometrů. Ale jelo se dobře, počasí vyšlo, jen jsme s nadějí vyhlíželi občerstvovací stanici,“ přiznala Michaela Brlicová.

Po závodě celá rodina okusila i jízdu na hitu letošní sezóny na Plumlově, na lanovce. Tři členové ji sjeli klasicky vsedě, jen čtrnáctiletý Pavel na dotaz, jak si troufá, odpověděl: „Po čuni.“ Jako jediný tedy zažil pocit létajícího Čestmíra.