Kliknutím zvětšíteS bosochodectvím začal přibližně před třemi roky. A to především ze zdravotních důvodů. „Trápily mě tehdy klenby na chodidlech, a taky mě často bolela záda. Teď už se díky tomu, že chodím často bosky, vše zlepšilo. Záda už nebolí a klenby se vrátily, jak mají být,“ usmívá se sympatický Jirka.
Podle něj by člověk měl denně bosky nachodit alespoň tři kilometry, tedy pokud to zrovna zdraví a počasí dovolí. „I děti by to měly zkoušet třeba už od čtyř let, opravdu je to zdravé. Stačí, aby bosky běhaly třeba po zahradě. Určitě jim to prospěje,“ popisuje vášnivý bosochodec.
Nejvíc prý na jeden zátah ušel bosky dvacet kilometrů, boty si přitom pro jistotu nosí v baťůžku, kdyby narazil na nepřekonatelný úsek.
U Hloučely i u přehrady
Rád chodí bosky po celé Hané. Ať už s přítelkyní či sám. Nejčastěji ho coby bosého usměvavého chlapíka můžete spatřit na cestách vedoucích z Prostějova na Smržice, pak i u Hloučely či třeba v okolí plumlovské přehrady a Čubernice.
„Když je hezky, tak se s tím vůbec nemažu, chodím bosky třeba i nakupovat. A paní pokladní se tomu vždy usmívá a říká, že je nás takových víc,“ říká Jiří s tím, že se ale jinak chození bosky po městě moc nedoporučuje, daleko vhodnější je totiž přírodní terén.
Ale i v lese může podle něj číhat nejedno překvapení. „Třeba když narazím na cesty vysypané kameny jako naposledy v Jeseníkách. To pak bylo dost náročné. Člověk už toho měl plné zuby,“ přidal Jirka zajímavou zkušenost s tím, že člověk by měl podle něj chodit bosky jen tak dlouho, dokud je mu to příjemné.
Vždy se dá objevit něco nového
Své „bosovýlety“ po regionu spojuje Jirka s tradiční pěší turistikou. „Přijde mi, že lidé často nevědí, co krásného mají přímo za humny. Já proto nejradši dělám výlety po naší „hanácké hroudě“. Nikdy se mi neomrzí. Můžete projít různými místy třeba stokrát a vždy máte šanci si všimnout něčeho nového,“ sděluje Jiří s úsměvem.
Ze svých cest si rád dělá záznamy, nadšeně fotí a stříhá pořízená videa. „Připravuji z toho takové tipy na výlety. Jezdíme všude po okolí a přijde mi, že to stojí za to se s někým o zážitky podělit,“ nechal se slyšet Jiří.
První video? Apokalyptický Zlechov
Fotografování se věnuje už od svých školních let, tehdy ho to prý pořádně chytlo. „Fotívali jsme ještě na černobílý materiál a bavilo mě si i fotky vlastnoručně vyvolávat. Myšlenky na natáčení kamerou jsem pořád odsouval, ale nakonec jsem s tím přece jen v roce 2010 začal,“ popisuje Jirka, jak odstartovala jeho dráha coby v regionu známého tvůrce turistických, historicky laděných, apokalyptických a reportážních videí.
„Mým prvním videem, které jsem umístil na YouTube, byl příběh o chátrání Zlechova. Tehdy v roce 2010 to místo bylo úplně vybrakované. Přiznávám se, že jsem měl při natáčení i trochu strach, jaká tam v temných útrobách zdevastovaného hotelu byla atmosféra. A dokonce jsem se na zmrzlých schodech natáhl a říkal jsem si, tak Jirko, teď tu zůstaneš někde ležet a nikdo tě nenajde. Ale naštěstí vše dobře dopadlo a první videjko spatřilo světlo světa. Vzápětí jsem natočil nějaké díly o přehradě. A už to jelo ve velkém,“ vzpomíná Jirka.
228 videí a 1 203 858 zhlédnutí
Do dnešních dnů na svůj YouTube kanál JirposFilm umístil neuvěřitelných 228 videí, získal 823 stálých odběratelů a jeho „krátké filmečky“ měly ve středu 5. února dopoledne dohromady 1 203 858 zhlédnutí.
„Mezi nejúspěšnější řadím filmíky o mizející historii oděvního gigantu OP v Prostějově a historii a současnosti podniku Vitana v Prostějově, kde se mi podařilo zachytit i starobylé prostory. S velkým zájmem se setkala i proměna Prioru ve Zlatou bránu či video z Muzea škodovky v Boleslavi,“ popsal s jiskrou v očích Jirka.
Kromě Čechů prý jeho práci sledující na internetu i lidé z celého světa. Nejvíc Slováci, Poláci, Němci, Maďaři a Rusové. Ale našli se prý i návštěvníci z USA či Turecka.
Na hradě i v lomu
To že jeho tvorba má opravdu široký záběr dokumentují i videa z celé řady výletů a regionálních akcí.
„Vzpomínám na to, jak jsem točil na čachtickém hradě. To byla paráda. Měli jsme možnost tam zavítat v době, než se začaly návštěvy v tamním muzeu a podzemí omezovat. Tak je natočený film svým způsobem opravdu unikátní,“ přidává zajímavý postřeh Jiří.
Z úplně jiného soudku pak je třeba jeho filmové video o tom, jak se v krásném lomu v Drysicích točila celá řada filmů. „S tím jsem si opravdu pohrál, jsou za tím hodiny a hodiny práce,“ tvrdí Jirka.
Coby lakýrník dělá videa pro radost
Na fungování svého youtube kanálu nijak nevydělává. „Dělám to rád, je to můj koníček a videjka tvořím pro lidi a ne aby u toho museli koukat na spoustu reklam,“ nechal se Jirka slyšet.
Ve svém profesním životě pracuje jako lakýrník.
„Řemeslu se věnuji už víc než pětadvacet let. Trošku mi působí problém, že pracuji na směny i o víkendech, tak se stane, že mi může něco zajímavého utéct. Ale jsou prostě věci, které si utéct nenechám a v práci si kvůli nim beru volno,“ směje se.
A na jaké nové filmečky se můžeme těšit v dohledné době?
„Mám roztočené video o prostějovském zámku, kde pracuji i na unikátních záběrech z interiérů, kam se už běžný člověk nedostane. Vidět tam bude třeba i trezor staré záložny, krásné stropní fresky či originální dřevěné hodiny. Ještě ale nějaké záběry musím dodělat. Tak na výsledek si lidé budou muset ještě chvíli počkat,“ prozradil nadšený bosochodec a tvůrce videí Jirka Pospíšil na závěr.
23
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
