Mám pocit, že jízda i závody na dračích lodích se v České republice zatím moc nedostaly do povědomí lidí.

To je pravda a je to hrozná škoda, protože jsme v tomto sportu dobří, ale lidé o něm téměř nevědí. Přitom u nás i na Slovensku máme týmy, které vyhrávají mistrovství světa, a není jich zrovna málo. Není to zkrátka hokej, fotbal a tenis, které táhnou lidi nejvíc.

Je to finančně náročný sport?

Úplně levná záležitost to není. Startovné na závodech vychází na pět až šest tisíc na loď, k tomu doprava, ubytování a stravování. Víkend na závodech tak vyjde i více než dva tisíce korun. Výhodou je, že u tohoto sportu člověk potřebuje jenom pádlo. My pádlujeme se dřevěnými, které stojí kolem osmi set korun, ale jsou i karbonová pádla, která vychází kolem dvou tisíc a více.Vrahovická sací jednotka je amatérský sportovní tým, který se věnuje jízdě a závodům na dračích lodích

V čem je mezi pádly rozdíl?

Ve váze. Když chlapi začínali, jezdili s plastovými pádly, která váží kolem kilogramu. Dřevěná mají kolem šesti set gramů a karbonová zhruba čtyři sta gramů. Čím lehčí pádlo, tím méně se člověk nadře, což je poznat hlavně na delších tratích.

Když se člověk rozmýšlí, jestli do tohoto sportu jít, co by měl zvážit? Jaké by měl mít předpoklady, aby mohl jezdit na dračí lodi?

Důležitý je elán a odhodlání jít do toho hlava nehlava. Nejlepší je sednout si do lodi a vyzkoušet si to. Takhle jsem do toho byla hozená i já. Neměla jsem žádný trénink, šla jsem se podívat na závody a volala mi tehdejší kapitánka, ať si vezmu věci do lodi, že budu pádlovat. Kapitán mi řekl, jak se drží pádlo, a už jsem jela dvoustovku závod. Nejdůležitější je nadšení. Ono se říká, že buď si tento sport člověk zamiluje, nebo ho nemá rád. Není nic mezi tím. Naštěstí ve Vrahovické sací jednotce jsou všichni, kteří se do tohoto sportu zamilovali.

Pokud k vám přijde někdo, kdo v životě neseděl na lodi, co je pro něj nejtěžší se naučit?

Zkoordinovat všechny pohyby, kdy pádlo musí být kolo, hlídat postavení ruky, dívat se na háčka… Těch aspektů je hodně, protože člověk musí kontrolovat sám sebe, ale také se sladit s posádkou. Může se stát, že to někomu nejde a má problém s technikou. Ono se to nezdá, ale je to fyzicky náročný sport, a když člověk umí techniku, tak to lépe udýchá. Ženy jsou více pohyblivé a s technikou nemívají až takový problém, ale někteří muži jsou víc dřevění. Kapitán vždycky říká, že napřed je potřeba chodit do tanečních a potom pádlovat.Vrahovická sací jednotka je amatérský sportovní tým, který se věnuje jízdě a závodům na dračích lodích

Je tento sport věkově omezený, nebo ho může dělat kdokoli, kdo se na to cítí?

Člověk může jezdit na dračích lodí v patnácti i šedesáti, zkrátka dokud může. Máme šestnáctiletého klučinu a jako náhradnici za bubenici budeme mít jedenáctiletou dívku, ale také máme v týmu i ženu přes padesát. Na minulých závodech jsme zažili posádku, kde byl věkový průměr 72 let.

Jak vznikl název Vrahovická sací jednotka?

Název už existoval ve Vrahovicích dlouho a myslím, že vznikl kvůli fotbalu. Tomáš Dolák se zeptal, jestli ho může použít i pro dračí lodě, a dostal svolení. Máme pokřik, kdy kapitán řve: „Čtvrtky" a my třikrát za sebou odpovídáme: „Všem!"

Pokud si někdo chce tento sport vyzkoušet, anebo se k Vrahovické sací jednotce připojit, co pro to má udělat?

Stále přibíráme nové členy, protože někdy se stane, že někdo nemůže jet na závody. Bereme muže i ženy. Stačí napsat na e-mail vrahovickasacijednotka@email.cz a domluvit se s námi. Trénujeme každou neděli od sedmnácti hodin v Kojetíně, protože nemáme vlastní loď. Rádi bychom si ji letos nebo příští rok pořídili a pak bychom trénovali na plumlovské přehradě. 

Vrahovická sací jednotkaAmatérský sportovní tým, který se věnuje jízdě a závodům na dračích lodích, založil v roce 2009 Tomáš Dolák. Vrahovická sací jednotka má dvě posádky – mix posádku složenou z mužů i žen a ryze ženskou posádku, která vznikla o tři roky později a za jejím založením stála Petra Čehovská. Každá posádka se skládá z dvaceti členů, kormidelnice a bubenice.