Narodil jste se v Hodoníně. Tady žijete 16 let. Co vás, ve srovnání s vaším rodným městem, na Prostějově zaujalo?

Hodonín byl v historii několikrát poničený, a dodnes tam proto například není ani památková zóna a památek tam z pochopitelných důvodů není tolik, co v Prostějově. V Prostějově je krásná architektura i okolní příroda. Přestože město leží na rovině, nedaleko je Drahanská vrchovina a místa, která se nabízejí k výletům.

Ačkoli jste většinu času, co žijete v Prostějově, učil, lidé vás mají spíše v povědomí jako prostějovského památkáře. Máte tu nějakou svou oblíbenou památku?

Je jich hodně. (smích) Ale kdybych si měl vybrat, byl by to prostějovský zámek. Je to významná stavba s řadou velmi cenných historických prvků, o čemž se mezi veřejností donedávna příliš nevědělo, a hlavně zámek nebyl po dlouhou dobu ani důstojně využíván. Nyní konečně dostává opět podobu, kterou si zaslouží a která umožní jeho široké využití pro veřejnost, včetně například pořádání kulturních akcí. Mou oblíbenou památkou jsou ale také Národní dům, jediná národní kulturní památka v regionu, či renesanční budova Muzea a galerie v Prostějově, kterou teď rozhodně nemůžu opomenout. (smích)

Za krátkou dobu do této budovy přesídlíte, jelikož jste byl zvolen ředitelem prostějovského muzea. Nebude vám práce památkáře chybět?

V něčem ano. Svým způsobem je to práce krásná, ale také často velmi nevděčná.

V čem nevděčná?

V tom, že památkáři jsou většinou veřejnosti považováni spíše za „škůdce" a je jim často vyčítáno i to, za co vůbec nemohou. Také zpětná vazba a uspokojení z práce nastávají většinou až s velkým zpožděním, protože obnova památek podle závazných stanovisek, která památkáři vydávají, probíhá často až s několikaletým odstupem a nezřídka po malých částech, takže výsledky nejsou hned vidět.

Proč jste se rozhodl studovat historii?

Byla to tehdy jednoduchá volba, ale hned po studiích jsem zjistil, že si historici příliš snadno práci nehledají. Možná kdybych to věděl, dal bych se jinou cestou. Měl jsem poměrně hodně i jiných koníčků, na které teď při své práci nemám vůbec čas.

Co vás bavilo?

Dřív jsem byl například radioamatér, rád jsem cestoval. Doposud ale rád fotím a věnuji se moderním technologiím. Baví mě vše, co se týká počítačů, mobilních komunikací a multimédií.

Myslíte, že se vrátíte k těmto koníčkům s novým povoláním?

Nejen z uvedeného důvodu bych chtěl, aby se v muzeu promítly v širší míře moderní technologie. Sice je to svým založením tradiční instituce, ale aby byla v dnešní době atraktivní pro širokou veřejnost, měly by se tam objevovat nové způsoby prezentace, které by bavily i mládež. Neměly by zde být jen statické exponáty, například děti nejvíc baví, když si mohou něco osahat a vyzkoušet. Ve větší míře zde také schází možnost zobrazit si například doprovodné informace, což už je v řadě muzeí běžné, a další vymoženosti moderní doby.

Prostějovské muzeum by tedy mělo jít s dobou…

Ano. Jestliže má muzeum poskytovat co nejlepší služby široké veřejnosti, pak jedině takové, aby veřejnost zaujaly a aby se aktivně snažila využívat nabídku muzea. Byl bych rád, kdyby si lidé rádi sami zjistili, co je nového v muzeu a přišli na návštěvu i s celou rodinou a také aby sem chodila ráda i mládež, která dnes dost často o muzeum ani nezavadí, protože to pro ni není dostatečně zábavný a atraktivní způsob trávení volného času. V této souvislosti by bylo také určitě vhodné zmínit, že jedním z oddělení Muzea a galerie v Prostějově je již rok a půl prostějovská hvězdárna, jejíž atraktivitu by určitě velmi zvýšilo, kdyby se po letech marných snah podařilo vybudovat planetárium, které hvězdárně s takovou tradicí podle mne citelně chybí.

Byl jste několik let učitelem dějepisu. Máte recept, jak dětem zábavně přiblížit historii a dostat je do muzea?

Z praxe vím, že děti nebaví čistý teoretický výklad. Chtějí interakci, mají potřebu se účastnit. Vhodné jsou například různé problémové činnosti a úlohy, které je přimějí se samostatně o téma expozice více zajímat.V muzeu je pedagožka, která vytváří programy, určené ale spíše pro mladší školní věk. Vhodné by bylo zařadit do nabídky i programy pro starší děti a mládež, neboť tyto věkové skupiny do muzea, nejen v Prostějově, v širší míře nechodí, což je škoda. Mohla by tu také probíhat i část výuky, prostory a možnosti pro to jsou. Také stávající expozice je podle mého názoru možné určitě rozšířit o další informace a možnosti.

Takže by muzeum mohlo být i centrem vzdělanosti?

Chtěl bych, aby muzeum nebylo jen tradiční výstavní institucí, ale také v širší míře institucí informační a vzdělávací. Jsou zde možnosti poskytování odborných informací veřejnosti, například dosud nepříliš využívaná odborná knihovna. Zároveň by ale muzeum mělo přitáhnout turisty, kteří by při své návštěvě města a regionu určitě neměli vynechat návštěvu prostějovského muzea a galerie. Také by se zde měly obnovit či rozšířit tradice muzejních podvečerů a nocí či odborných konferencí, které jsou přínosem i pro město, a navíc jsou skvělou propagací muzea.

Jak hodnotíte současnou propagaci muzea?

Nemůžu to zatím nijak posoudit ze zkušeností pracovníka této instituce, ale jako občanu Prostějova mi propagace připadá rozhodně nedostatečná. Muzejní programy veřejnost dostatečně nezná, a pokud jsou zveřejňovány, je to poměrně nenápadné a z vlastní zkušenosti například vím, že i mé děti často vůbec nevědí, co se v muzeu právě děje. Pokud jsou v muzeu a galerii nějaké zajímavé akce nebo expozice, lidé o tom musí vědět.

Myslíte, že by veřejnost někdy mohl přitáhnout domek Petra Bezruče v Kostelci na Hané, který má muzeum ve správě?

Expozice jsou, pokud vím, už několik let po opravě připravené k instalaci, ale objekt je dlouhodobě ve špatném technickém stavu, takže je v současnosti nepřístupný. Přesto si nejsem jistý, jestli by bylo úplně vhodné se vrátit pouze k expozici o Petru Bezručovi. Myslím, že by sama o sobě nebyla pro veřejnost dostatečně atraktivní. O Bezručovi by zde nějaká část expozice samozřejmě měla v určité podobě být, ale celková náplň expozice by podle mne měla být širší. Nedaleko je třeba Čelechovicko, významné paleontologické naleziště takzvaného čelechovického devonu, mohla by zde být i menší etnografická expozice střední Hané. Je škoda, že v Kostelci chybí širší kulturní vyžití a turistické zajímavosti a ke zlepšení by mohla přispět určitě právě atraktivní muzejní expozice se zajímavými příležitostnými akcemi.

Daniel ZádrapaNarodil se 9. července 1968 v Hodoníně. Už od dětství měl mnoho koníčků. Po maturitě na hodonínském Gymnáziu Rudolfa Filipa studoval historii a hispanistiku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Před 16 lety se přiženil do Prostějova, kde v prvních letech působil jako učitel dějepisu, nejdříve v Bedihošti, pak na Základní škole Rejskova. Od roku 2006 pracuje ve funkci vedoucího oddělení památkové péče na prostějovském Magistrátu. Se svou manželkou má dvě dcery, letos čtrnáctiletou Vanessu a jedenáctiletou Sáru. Žije v Prostějově. Jeho oblíbenými stavebními slohy jsou renesance a funkcionalismus. Za osm let, co je ve vedení oddělení prostějovské památkové péče, se prostějovským památkářům podařilo dosáhnout prohlášení několika významných prostějovských staveb za kulturní památku. Kulturní památkou se tak stala například Obchodní akademie, rohový dům náměstí T. G. Masaryka a Kravařovy ulice, který býval kdysi Živnostenskou bankou, tzv. Knížecí dům naproti zámku, funkcionalistická Neherova vila či funkcionalistická budova SOŠ průmyslové a SOU strojní v Lidické ulici.