„V roce 1967 pivínská omladina táhla na vřesovickou ostatkovou zábavu. Chodila nás tenkrát velká síla. V tomhle případě chlapci dostali nápad sebrat Vřesovicím masopustní právo," říká muž, který u toho nebyl. Jeho tehdejší vrstevníci však dokázali právo vzít s pomocí výpadku proudu a po zběsilém úprku zpět do Pivína také uhájit.

Tak mohl být i Jiří Vrba na začátku dodnes přetrvávající tradice.

„Vřesovičtí to tehdy dali na SNB. Ta s tím ale nechtěla nic mít a z vyšetřování nic nebylo. Právo tak už zůstalo v Pivíně," řekl Jiří Vrba. On sám u Ostatků chyběl jen v době, kdy byl na vojně. Jinak se svým humorem a maskami stará obyvatelům Pivína o zábavu.

Sám se posléze také stal takzvaným písařem. Vedl například masopustní průvody, staral se na nich o zábavu. Tu měl pod palcem také na následných zábavách.

„Myslím si, že to není úplně pro každého. Musíte být vstřícný k lidem a umět improvizovat," sdělil s tím, že jeho éra trvala od osmdesátých let do roku 2013. I po té se ale výrazně podílí na organizaci například průvodů masek, který Pivín zažil naposledy v sobotu.

Barborko, ochraňuj nás před azbukou

V řadě věcí se podle jeho mínění po roce 1989 změnily. Například v tom, kdo si co mohl dovolit.

„Býval to třeba v 80. letech nářez. Muselo se ale dávat pozor na to, co se říká. Hlavně u pochovávání basy padaly různé narážky. Pamatuji si například na „Barborko, ochraňuj nás před azbukou". Měli jsme občas strach, aby na nás esenbáci nepřijeli," vyprávěl pivínský prezident a, jak sám o sobě říká, komediant. Do obce však nakonec nikdo nedorazil a tradice mohla pokračovat.

Změna však přišla po sametové revoluci. Socialistický svaz mládeže, který do té doby akci pořádal, zanikl. Musel se tedy najít někdo, kdo by převzal štafetu. Tím někým se pak opět stal Jiří Vrba.

„Řekli jsme si že nedopustíme, aby tradice zanikla. Sešel jsem se teda ještě se čtyřmi lidmi v místní hospodě a řekli si, že založíme divadelní společnost, která se o přežití masopustu v Pivíně postará. Dlouho jsme dumali nad názvem, napadla nás třeba Okena podle potoka. Pak ale přišel hostinský a řekl nám, abychom dali pozor, že pustí větřák. V tu chvíli nám to docvaklo," vzpomínal Jiří Vrba.

Spolek se postupně pustil do pořádání akcí pro děti i divadelních představení. Větřák se také stará o stavění a kácení májky.

„V devadesátých letech jsme ho dělali také v Prostějově. Teď bychom zase rádi nastudovali nějakou hru, ale ještě se neví, zda bude naše nebo někoho jiného," řekl k plánům divadelního tělesa Jiří Vrba, který desítky let pracoval jako profesionální ha­sič.

Jiří Vrba

věk: 65 let
koníčky: jízda na kole, výlety do hor, divadlo, folklór
životní motto: Snažit se brát vše s nadhledem. Když nejde o život, tak o nic nejde.
sen: Chtěl bych si zahrát ve filmu. Nějakou vedlejší roli klidně, ale ne o dvou větách.