Voda ze zdejšího pramene, u něhož byla původně umístěna také dřevěná soška Bolestné Rodičky Boží, zázračně pomohla, podle dochovaných zpráv, mnoha prosícím lidem. V roce 1763 se na místě začal budovat nový kostel. Jeho presbytář byl postavený přímo nad pramenem, který venku hned pod chrámem tvoří studánku. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století sem ročně přicházelo až sedmdesát procesí.

Dnes lidé navštěvují Jednov hlavně na začátku července, kdy se tady konají týden po sobě velká a malá pouť. „Žeň je sice hojná, ale dělníků je málo,“ zdůraznil při poslední hlavní mši duchovní správce farnosti kněz Jan Lisowski. Hovořil o tom, jak neustále ubývá počet nových kněží. „Spoustu věcí můžeme zdůvodnit objektivně a ukázat na to, jaká je současná atmosféra ve společnosti. Ale jako vždy, hledejme chyby i každý u sebe. Nestačí jen znát křesťanský slovník, ale musíme se také křesťansky chovat,“ řekl Lisowski.

A doplnil: „Chceme, aby se kněz za nás modlil, ale když ho lidé vidí s růžencem a na kolenou, najednou říkají, že je nějaký divný a nepatří do tohoto světa.“ Poutníci v Jednově si mohou vychutnat ještě jeden zvláštní zážitek: odpočinek v Mariánské zahradě, kterou zdejší lidé dál rozšiřují.