Svůj příběh začíná tím, že pochází z česko-slovenské rodiny.
„Můj táta je z Čech, maminka ze Slovenska. Nejsme tedy, ani český, ani slovenský, ale československý cirkus," informuje Emil Šimek.
Poodhaluje i další zajímavosti ohledně rodiny. Ta je totiž docela rozsáhlá.
„Pocházím ze sedmi sourozenců. Všichni jsme nějakým způsobem spjatí s cirkusem-můj mladší bratr vede Cirkus Metropol, sestra zase dělá odborné výklady o zvířatech po školách. Další bratr sice pracuje s auty, ale zároveň je artistou a když může, tak se účastní představení," vysvětluje.
Emil Šimek se postupně dostává ke své práci. Zamýšlí se nad tím, co je pro cirkus důležité.
„U zaměstnanců je podstatný vztah ke zvířatům, bez nich není cirkus cirkusem. Například můj syn ho má hodně pevný a už odmala vystupuje se zvířaty v manéži," poznamenává Emil Šimek na adresu svého stejnojmenného syna, kterého jsem chvíli předtím zastihl na hrbu velblouda. Právě v souvislosti s ním zažil už i úsměvné chvilky s diváky.
Velbloud coby koza
„Natrefil jsem už na rodiče s dětmi, které vůbec netušily, že je velbloud velbloudem. Označili ho za kozu nebo vůbec nevěděly, že něco takového existuje. Tomu se dá jen zasmát nebo dotyčného poučit," říká ředitel cirkusu, který bude do konce týdne bavit diváky z Prostějova a okolí. Ti se mohou těšit například na show se lvem, vzdušnou akrobacii balanc na žebřících či žongléry. Nechybí ani papoušci, kteří budou přelétávat nad hlavami diváků.
Cirkus pod vodou
Sám Emil Šimek už projel řadu zemí a může tak porovnávat. Chválí například Německo.
„Třeba Drážďany jsou pro cirkusy velice dobré. Uznávají je tam a každý rok se některé vrací," podotýká. Jsou však i situace, kdy si lidé od cirkusu tolik zábavy neužijí. Hodně udělá i počasí, které může znemožnit postavení stanu nebo odjezd.
„Stalo se nám třeba v Kežmaroku, že nás vyplavila voda. Byli jsme usazení nedaleko řeky a zažili jsme zde záplavy. Než jsme se nadáli, bylo všude po kolena vody," říká o svých zážitcích z cest. Cirkus měl však štěstí – podařilo se vše zachránit, musel se však posunout program. „Lunapark, který se nacházel na terénu ještě níž než my, na tom byl hůř," vzpomíná.
U cirkusu je Emil Šimek celý život. A nedovede si představit, co by případně mohl dělat jiného. „Předáváme si to z pokolení na pokolení. Je to prostě tradice. A i když jsou občas problémy, tak se nedá prostě skončit. Co bych také jiného dělal?" ptá se.