Je rozdíl mezi migrantem a uprchlíkem, říká dobrovolnice po pobytu v Řecku

16. 4. 2016

Prostějovsko - Zatímco do Řecka většina lidí stále míří především za letní dovolenou, Romana Morrisová jela do Atén pomáhat. Cíle? Pomoct s jídlem i s volným časem lidem putujícím z Blízkého východu či Afriky do Evropy, kterých se v Řecku hromadí desetitisíce.

Romana Morrisová s rodinou odjela do Řecka na dlouhé měsíce. Chtěla pomoct uprchlíkům | Foto: DENÍK/Michal Sobecký

„Je rozdíl mezi migrantem a uprchlíkem. Sama patřím k těm prvním," prozradila žena, která se svým kanadským manželem napůl žije v České republice a napůl právě v Kanadě.

Právě tam se také o problémech Řecka s migračními vlnami dozvěděla nejdříve. A začala tak i její cesta na jih Evropy.

„S manželem jsem po jednom pobytu zde odjela zpět za Atlantik. Ve Vancouveru jsme pak na jedné misijní konferenci narazili na stánek, kde mi pán řekl, že s migranty v Řecku pracuje už pětadvacet let. Překvapilo mě to," zavzpomínala žena, která se rozhodla i s rodinou do Řecka jet a pomáhat tam.

„Situace tehdy byla taková, že lidé, kteří chtěli v Řecku požádat o azyl, museli k potřebným úřadům chodit den za dnem, klidně celé měsíce. Šance na jeho získání přitom byla nulová a museli si navíc dávat pozor, aby je nesebrala policie," řekla žena, která společně s manželem i dětmi migrantům vařila, starala se o ně, ale také jim říkala o evropské kultuře či o křesťanství.

Popsala také, že se situace často měnila. Vše do určité míry souviselo s otevřením řecko-makedonské hranice.

„Bylo to takové zvláštní období, všude byla v té době spousta lidí ve špatných životních podmínkách," uvedla se vzpomínkami na migranty nocující na Athénských náměstích pod širým nebem.

Z otevření hranic má Romana Morrisová smíšené pocity.

„Může se stát, že ti, co jsou skutečně potřební, nebudou tolik slyšet. Budou prostě smeteni těmi, kteří jí tolik nepotřebují," uvedla s tím, že v aténských ulicích byla trvale připomínka toho, že není vše v pořádku. „Všude byla vidět armáda," vysvětlila.

Při své práci se setkala s uchazečem na vysokou školu, který zůstal kvůli nesplněnému slibu převaděče zaseknutý v Řecku, i s nevzdělanými lidmi pocházející z venkovských částí Afghánistánu.

„Ti, kteří byli vyloženě uprchlíky, by se většinou domů po uklidnění situace rádi vrátili. Chybí jim však budoucnost," uzavřela.