„Letos je to čtyřicet roků, co se věnuji výrobě hanáckých krojů," prozradila jedna z řemeslných mistryň – Jarmila Vítoslavská z Troubek. K vyšívání ji přivedla ve třinácti letech babička.

„Měla obchůdek ve Vídni. Vždy říkala, že nejkrásnější doba bývala za Františka Josefa," usmála se švadlena, která se nyní do Vídně vrací nejen za přáteli, ale i kvůli nákupům. V Čechách se totiž nedá sehnat kvalitní plátno. „V Rakousku mám své značky a obchodníky," zmínila se.

Chce, aby její produkce měla tu nejvyšší kvalitu. „Auto vám vydrží deset let. Hanácký kroj, který ušiju, může nosit několik generací," přiblížila.

Na ženském kroji pracuje Jarmila Vítoslavská i dva roky. Mužský zhotoví za čtyři měsíce. „Například mužská košile přijde podle výšivek na tři až tři a půl tisíce korun," přiblížila švadlena.

O kus dál, u menšího zámeckého rybníku, bavil návštěvníky jarmarku mistr lukostřelby Rostislav Řepka z Rumburku.

„Píseň každého luku je jiná. Poslouchejte," říkal, zatímco bral do silných paží luky nejrůznějších materiálů a síly. Některé poslaly šíp do terče téměř neslyšně, jiné si silným zaduněním.

„Lukostřelba vám dává návyk rovnováhy. Využijete ji nejen ve střelbě, ale i životě," nechal se Řepka slyšet. Připomněl, že dávní nájezdníci dokázali zasáhnout nepřítele i kilometr vzdáleného. On sám viděl Turka, který který šípem proklál cíl o velikosti trika na vzdálenost osmi set metrů. Toto umění lukostřelby předávané z generace na generaci se však již pomalu vytrácí.