Jan Bohatý, čtvrtý Jan v Pernštejnském rodě, byl nejmovitějším a zároveň nejzadluženějším šlechticem své doby. Získal sice ohromné majetky, ale značně jej vyčerpala zejména pomoc králi při obraně proti tureckým vpádům.

„Ustavičná jednání o krytí úvěru a získání nového představovala podstatnou část jeho ekonomických aktivit," napsal o tomto Pernštejnovi svého času historik Josef Janáček. close Jan Bohatý zoom_in

Janovým otcem byl Vilém z Pernštejna, o němž jsme mluvili v předchozím díle našeho seriálu k Pernštejnskému roku. Prvorozený syn dostal při křtu roku 1487 jméno po dědečkovi. Dětství prožil zřejmě v Pardubicích. Nasvědčuje tomu i to, že v době, kdy mu patřila značná část Moravy i Čech, označoval ve své korespondenci cesty do Pardubic jako návrat domů.

„Po smrti svého otce roku 1521 a převzetí moravských statků se tituloval tradičním přízviskem „na Helfštejně", byť se hlavním moravským sídlem Pernštejnů čím dál výrazněji stával výstavný Prostějov," podotýká historik Petr Vorel, autor knihy Páni z Pernštejna.

O stavbě zámku v Prostějově uvažoval zřejmě už Vilém, k jejímu započetí se však odhodlal až jeho syn Jan. Stalo se tak nedlouho po otcově smrti, nejspíše roku 1522. Pro stavbu vybral Jan místo navazující na městské opevnění, které zde vybudoval už jeho strýc Vratislav. Počátkem třicátých let kameníci a malíři dokončili i bohatou výzdobu reprezentační­ho sídla.

Roku 1526 stál Jan také v čele zemské hotovosti, která spěchala na pomoc králi Ludvíkovi. Ta však také kvůli nedočkavosti Uhrů, toužících utkat se s nepřáteli křesťanstva, nedorazila včas, a král Ludvík skončil jak známo svůj život v bahně potoka. Jan si pak do smrti vyčítal, že s vojskem nedokázal přijít dříve a svého krále neochránil před potupným koncem.

Ve čtyřicátých letech se jeho deprese, zřejmě i kvůli zdravotním problémům ve stáří, začaly prohlubovat. Stále častěji hledal klid ve zdech prostějovského zámku. Ten byl na svou dobu skutečně luxusním sídlem. Proto v něm mohl v roce 1546 přivítat i nejvzácnějšího hosta, českého krále a římského císaře Ferdinanda Habsburského. Jemu zůstal věrný i během prvního stavovského povstání a proto byl Prostějov roku 1547 ušetřen sankcí po porážce stavů. Město se stalo nábožensky tolerantním střediskem vzdělanosti, kde nacházeli útočiště emigranti vyhnaní z katolických panství v Čechách.

Podnítilo to rozvoj ekonomický i kulturní. Dobře patrný je například na vysoké úrovni knihtisku, jehož dějiny se začaly psát v Prostějově právě za Jana IV. z Pernštejna. Už roku 1527 zde vyšla z dílny Kašpara Aorga první česká kniha na Moravě, a v již zmiňovaném roce 1547 opustil dílnu Jana Günthera ve Školní ulici také první český slabikář. Jeho stránkami se mohl probírat i Jan řečený Bohatý. Smrt jej dostihla o rok později v Hrušovanech u Brna. (pam)