„Základem je nastavit si režim. Můžeme dodělat doma resty, věci, na které měsíce a roky nebyl čas. Je třeba si uvědomit, že lidský organismus je schopen snášet i velkou míru zátěže, jen jsme na to trochu pozapomněli. A také to, že každá krize přejde,“ radí v rozhovoru pro regionální Deník klinický psycholog a psychoterapeut Adam Suchý.

Dá se vůbec v této chvíli, i když jsem v karanténě a nikam nesmím, bojovat s trudomyslností?
Rozhodně ano, ale je to vědomý boj a vyžaduje naše úsilí a disciplínu. Karanténa nejsou prázdniny ani dovolená, takže základem je nastavit si nějaký režim, rutinu a pokud je to možné, zachovat pevné a známé body v naší každodennosti. Jsou to osvědčené postupy např. na kosmických lodích, kde skutečně příliš vyžití není. Samozřejmě osvědčený spánek, strava, pohyb (v rámci možností), dovolit si izolovat se na chvíli od ostatních členů rodiny, neřešit zrovna teď letité spory atd. Je třeba si uvědomit, že lidský organismus je schopen snášet i velkou míru zátěže, jen jsme na to trochu pozapomněli. A také to, že každá krize přejde.

Co mám udělat, když ráno vstanu a začnu propadat beznaději? Nebo naopak, co když je mi to jedno a jsem nad věcí?
Předně je dobré přijmout tyto pocity jako normální. Současná situace je značně nestandardní a vyvolává v nás celou řadu emocí. Přesto máme pořád střechu nad hlavou, jsme ve známém prostředí a měli bychom hledat aktivně způsob, jak ten čas využít. Dodělat doma resty, věci, na které měsíce a roky nebyl čas. Nebo zkusit pomáhat druhým, protože to vyplavuje hormony, které zodpovídají za dobré pocity a lepší náladu (oproti tomu, pokud si připadám jako oběť, vyplavují se ty negativní). Jistě víte, že emocemi můžeme nakazit druhé. Když to jde těmi špatnými, jde to i těmi dobrými. Máte-li někoho nakazit, zkuste ho nakazit optimismem.

Tato infekce nezabije většinu populace, ale co když to budu zrovna já? Jak se bránit této úvaze?
Zdrojem naší úzkosti jsou naše myšlenky. Na internetu lze dohledat relevantní statistiky, ze kterých zjistíte, že pokud nejste senior či jinak nemocný člověk, je ohrožení vašeho života velmi malé (Čína vydala nové studie, ze kterých to poměrně jasně vyplývá). Navíc právě proto jsme v karanténě, aby se riziko nákazy snížilo. Myslete i na jiné věci, než je koronavirus. A pokud to dokážete, ideální je přijmout vnitřně skutečnost, že jediná konstanta v našem životě je změna, a zkusit žít v přítomnosti. Život ve skutečnosti žádné velké jistoty nenabízí, ani když zrovna není epidemie koronaviru.

Ohleduplnost a slušnost

Proč, když nemám příznaky, nemám chodit na test, domáhat se ho? Nebo mám – pro svůj větší klid?
Určitě nikam nechoďte! Máte-li obavy z koronaviru, nemá žádný smysl chodit tam, kde je ho nejvíc. Podstatou karantény je snaha nezahltit zdravotnický systém, zdravotníci pracují na hraně svých sil a možností. Pokud nemáte příznaky, nebo dokonce máte, ale jen lehké, nikam nechoďte, zvlášť jestli nepatříte k ohroženým skupinám. Je to paradox, ale v tuhle chvíli opravdu zachraňujeme svět tím, že sedíme doma na zadku.

Proč si musím zavelet k dodržování současných opatření?
Myslím, že to vyplynulo už z předchozího, ale přece jen zdůrazním jednu věc: pro většinu z nás je dodržování současných opatření především aktem solidarity, ohleduplnosti a slušnosti. Mohu být přenašečem a nevědět o tom. Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě. Ten zdánlivý detail zachraňuje životy. Osobně nechci žít s pocitem, že kvůli mně zemřela něčí babička, děda nebo klidně i mladý, ale již dříve nemocný člověk.

Nehledat viníky a neplánovat

Jak můžu pracovat na svém klidu a dobré náladě?
To už asi vyplynulo z výše uvedeného. Napadá mě snad jen to, že teď je dobré neplánovat. Každý problém má své řešení, mnohé z nás začnou trápit např. spíše finanční než zdravotní potíže, ale vše jde vyřešit, až se situace zklidní. Musíme vydržet. A pověstný český humor je také to, co zabírá.

Proč je důležité, abychom k sobě byli ohleduplní a laskaví?
To už asi taky vyplynulo, ale kromě toho, že tím přispíváme k zachování zdraví, přispíváme tím také k zachování dobré nálady a dobrého pocitu ze sebe, pomáhá nám to přežít. Dobré by také bylo nehledat viníky (vláda, lyžaři atd.), většina lidí opravdu nikoho nechce vědomě nakazit. Jsme všichni na stejné lodi, to je dobré si připomínat.

Vyhledávat počty nakažených, je cesta do pekla

V Litovli, Uničově a Července nemohou minimálně dva týdny z domu, kromě nákupu. Jak trávit čas? Co dělat, abychom takovou situaci zvládli?
Kromě toho, co jsem již psal o režimu a dalších věcech, je právě teď čas využít tolik zatracovanou elektroniku a různé chaty a jiné komunikátory, aby lidé zůstali v kontaktu se zbytkem světa, to pomáhá. Existuje např. spousta online kurzů, které je možno nyní využít. V běžném životě všichni neustále naříkáme, že nemáme dost času. Teď ho máme, a je možné ho využít tvůrčím způsobem. Je důležité nechovat se jako nemocní, pokud nemocní skutečně nejsme.

Dát si ráno štamprličku slivovice je asi k věci, ale snažit se přežít koronavirovou epidemii s flaškou na stole?
Jistě, alkohol rozpouští úzkost a je to asi přirozená berlička v těchto dnech. Ale kocovina samotná zhoršuje psychickou kondici a náladu, tak to nepřehánějte. Karanténa není čtrnáctidenní mejdan.

Televize je plná koronaviru? Je dobré si zprávy dávkovat? Pokud mi nedělají dobře, úplně se od nich odstřihnout?
Určitě to je jedno z doporučení, jak karanténu přežít. Média jsou plná koronaviru, navíc naši političtí představitelé o něm referují často dramatickým a místy i zastrašujícím způsobem. Kromě toho je to nadměrné množství informací, které k ničemu nepotřebujeme. Mít neustále zapnuté zprávy, a ještě aktivně na internetu vyhledávat nová čísla nakažených, je cesta do pekla. Naordinujte si mediální dietu, omezte to. Jsem si stoprocentně jistý, že důležité informace se k vám dostanou.

Každá krize je i příležitost

Jak pomoci osamoceným starým lidem, vlastním prarodičům zvládnout nouzový stav, který jim může připomínat válku, kterou prožili?
Dnes bohužel tím, že je budeme chránit, izolovat od ostatních i od sebe. Pokud ale na delší čas seniorům vezmeme možnost kontaktu a aktivit, jejich psychice to určitě neudělá dobře. Situace na nás navíc opravdu emočně dopadá podobně jako válečný stav. Pokud je to možné, udržujte s nimi nějakou formu kontaktu, uklidňujte je a poskytujte relevantní informace, vyvracejte falešné a zastrašující zprávy a konspirační teorie.

Jak naopak zabavit děti v bytě 2+1?
Těžko. Nedělejme si iluze, že najdeme optimální řešení nebo zázračnou radu, která na dálku všechno vyřeší. Na druhou stranu, každá krize je zároveň příležitostí. Zapojte fantazii, a v rámci hranic a režimu zkoušejte i nové věci. Teď je možná ta příležitost dovolit jim online hry či další žrouty našeho jinak vzácného času.