Lékaři organizují akci Zůstáváme, plňte sliby. Dají se očekávat nějaké protesty i v Prostějově?
Myslím, že v Prostějově se žádné protesty nechystají. Pan Chrenek má na tuto věc racionální pohled. A jako majitel Agelu, který prostějovskou nemocnici spravuje, velmi dobře ví, že jedině spokojení a zaplacení lékaři mu budou odvádět kvalitní práci. Takže se s nimi určitě domluví.
Některé hlasy míří také proti chystané zdravotnické reformě. Je vůbec nutná?
Česká lékařská komora se nejenom domnívá, že je reforma nezbytná, ale reforma měla již být dávno provedena. Musí to být ale reforma průhledná, přátelská k pacientům i lékařům a nesmí, a to zdůrazňuji, nahrávat podnikatelskému sektoru.
Pomůže avizovaná změna zákona?
Kosmetické úpravy zákona o veřejném zdravotnictví, které prosadilo ministerstvo, nejsou žádnou reformou. Sám zákon byl v dubnu roku 1997 přijímán jako překlenovací, na třináct měsíců, než se pro zdravotnictví vytvoří nový vyhovující zákon, který by jej zastřešoval. A uběhlo čtrnáct let a je tu pořád. Za takového stavu nikdo neví, na co má, nebo nemá nárok, co může, nebo nemůže. A chystají se další změny. Kdyby lidé věděli, co se ve zdravotnictví skutečně děje, už by dávno vyšli do ulic.
Reforma by měla být především o hledání peněz. Kde je najít?
Peníze na zdravotnictví se dají najít přímo uvnitř odvětví. Například léky, které se k nám dodávají levněji než do jiných států Evropské unie, zase z českých lékáren mizí a reexportují se do zahraničí. A farmaceutické firmy samozřejmě nebudou dodávat nekonečné množství preparátů za cenu, která je pro ně méně výhodná. Řeknou dost a další léky se pak nakupují za cenu, jaká je obvyklá jinde. Tak se stalo, že například lék na závrať, jenž byl ještě v lednu bez doplatku, byl o několik měsíců později s doplatkem přes osmdesát korun. Nyní už se na něj doplácí téměř pět set.
Dalším zdrojem úspor je pak zdravotní doprava. Například na dialýzu vozíme pacienty, kteří nemají žádné jiné zdravotní problémy. Takový člověk normálně vyráží do města nakupovat do supermarketů, ale do nemocnice jej vozí sanitka. Zdravotní doprava je veřejností chápána jako taxík, ale takto vynaložené prostředky jinde chybí. Jistě, něco jiného je doprava zpět, kdy po dialýze může být člověku hodně špatně. To však nic nemění na tom, že soukromou zdravotní dopravu narozdíl od lékařů nikdo nereguluje.
Vypadá to, jako by se při tom vládou proklamovaném šetření někde vyhazovaly peníze oknem a padaly do určených kapes…
Lidé vůbec neví, kolik co ve zdravotnictví stojí. Neustále se rozevírají nůžky mezi tím, co je možné pro pacienta udělat, a mezi tím, co může stát zaplatit. A tyto nůžky se musí sevřít. Myslím si proto, že ideální by byl pokladenský systém. Třeba v takové podobě, že pacient podepíše u lékaře účet a pojišťovna jej proplatí. Pokud se do toho ovšem vloží různé koeficienty a průměrné úhrady vztažené dva roky dozadu, tak takový systém je k neuhlídání. Lékařům hrozí regulace za předpis léků a za provedená vyšetření v zájmu pacienta. S tím lékařská komora nemůže souhlasit.
