„Mám to tady moc rád, protože jsou na mě všichni hodní a chovají se ke mně mile," řekl Jirka, který je klientem denního stacionáře už několik let. „Chodím tady hrozně dlouho, už si ani nepamatuji, kdy jsem přesně začal," usmál se. S ním souhlasí i Láďa. „Je to tady moc fajn. Nejvíc mě baví umývání nádobí, ale rád dělám všechny činnosti," řekl s úsměvem.
Denní stacionář pomáhá lidem s mentálním či kombinovaným postižením žít běžným životem.
„Umožňujeme lidem ve špatné sociální situaci či lidem závislým na pomoci ostatních setrvat v jejich přirozeném prostředí, zároveň se snažíme různými aktivitami zvyšovat jejich dovednosti nebo udržovat ty stávající," vysvětlila sociální pracovnice Jana Nenálová.
A jak vypadá běžný den v denním stacionáři?
„Klienti dochází mezi sedmou a devátou hodinou ráno. Kdo chce, tak v kuchyni posvačí, a pak se věnujeme jednotlivým činnostem," nastínila Lucie Klevetová, vedoucí denního stacionáře. Klienti se mohou věnovat keramice, plavání, hraní společenských her, ručním pracím či vaření a pečení. „Nikoho do ničeho nenutíme. Dělají jen to, co je baví a na co mají náladu," zdůraznila Lucie Klevetová a dodala, že sestřičky a vychovatelky pro klienty organizují i různé výlety a týdenní pobyty.
Klienti se navíc stávají i filmaři a právě se svým posledním dílem bodovali na filmovém festivalu Mental Power Prague Festival. Za film Já a on si odvezli ocenění za nejlepší scénář.
„Film pojednává o nelehké životní cestě hlavního hrdiny Františka a o jeho hledání místa ve společnosti. Natáčení probíhalo v únoru a zúčastnilo se ho jedenáct klientů stacionáře," řekla Jana Nenálová a dodala, že film dostal i ocenění na festivalu Ozvěny.
