Týdenní trhy zajišťovaly zásobování města několik stovek let.

„Měly svá přesná pravidla. Trh začínal vyvěšením korouhve na radnici, to znamená na budově dnešního muzea. Kromě sedláků a řezníků z okolí na něm směli prodávat jen prostějovští řemeslníci. Přednostními zákazníky byly křesťané, teprve až korouhev byla z radnice svěšena, mohli na trhu nakupovat také Židé a cizí překupníci. Prostějované se tak chránili proti spekulativním cenám,“ popsal provoz na starodávném tržišti historik Karel Hronek.

Lepší zboží a pestřejší sortiment nabízeli prodejci na výročních trzích. Jarmarky bývaly v Prostějově čtyři. Jejich kolorit zachytil v době největší slávy před více než pětaosmdesáti lety prostějovský školní inspektor Vojtěch Ptáček.

„Nejveselejší bývá po žních, nejbohatší v měsíci listopadu po svatém Martinu, když sedláci, chalupníci a domkáři mají peníze za řepu v kapse. Na čtyřech náměstích se schází lid z celého Prostějovska,“ napsal před lety.

"Radio goldino"

Na trhu mělo každé řemeslo své místo. Na Žerotínově náměstí prodávali ševci a cukráři, hračkáři zase před dnešním Priorem.

„Od Živnobanky až k Rašínově bráně je narovnáno všecko to bohatství dětských snů a přání, radosti a toužení: krámky s cukrovím, panenkami, hrkači, koníky, trubkami, čokoládou a rozmanitými hračkami, tureckým medem, orientálními cukrovinkami, hromádkami kokosových ořechů, věnci fíků, martinskými rohlíky, pohlednicemi a vším možným pro jazyk i oči. Na rozích ulic a v průjezdech domů ohřívají se v kotlících uzenky. Kdo hledá štěstí a zdraví, koupí si planetu a dává se elektrisovati, kdo chce míti bez námahy krásně opráno, koupí si vychválené zázračné mýdlo, které vyčistí každou skvrnu, kdo chce míti u hodinek zlatý řetěz za málo peněz, koupí si světový výrobek „radio-goldino“, který dnes ani zejtra nezčerná, pozejtří však zcela jistě,“ líčí rázovitost prostějovských trhů Vojtěch Ptáček.

Čepičáři a dýmkaři

Na hlavním náměstí bývalo v řadách i několik set stánků. Zboží v nich nabízeli obchodníci se suknem z Vyškova, čepičáři, pláteníci či dýmkaři z Ivanovic. Před radnicí se prodávalo kuchyňské náčiní a nádobí. Bylo jednak plechové, ale svůj artikl tu měli rozložený také hrnčíři, kteří přijížděli většinou z Litovle nebo z Kunštátu. Hrnčíři z Brodku, i když to měli na trh blízko, prodávali jinde.

Na Pernštýnském náměstí se pak dala koupit dřevěná vědra, škopky nebo lopaty na přehazování obilí. Nejvyhlášenější bývali bednáři z Protivanova. Řezníci zavěšovali půlky prasat a kusy dobytka na stojany na dnešním náměstí E. Husserla.

Proměna

Velké trhy na hlavním prostějovském náměstí zanikly po jeho přestavbě ve třicátých letech minulého století, kdy dostalo centrum města svou dnešní tvář.

Trhovci se přesunuli do Wolkerovy ulice a později na tržnici za Priorem. Ta by měla sloužit ještě celý příští rok. Její další osud se bude odvíjet od plánované výstavby nového obchodního centra a nezbývá proto doufat, že několikasetletá tradice trhů v Prostějově přerušena nebude. (pam)

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY ZE SERIÁLU TAJNÉ DĚJINY PROSTĚJOVSKA NAJDETE ZDE

Prostějovský deník|Propagujte i svojí stránku