Kliknutím zvětšíteJak postupovala fronta
Do osvobozovacích bojů na konci války na střední Moravě se zapojilo několik vojenských složek Rudé armády, Rumunská královská armáda a v konečné fázi i jednotky 1. československého armádního sboru. Dne 10. března 1945 začala Ostravská operace vojsky 4. ukrajinského frontu generálplukovníka Andreje Ivanoviče Jeremenka.
Po těžkých bojích zahájilo sovětské velení 15. dubna 1945 závěrečnou část operace, jejímž cílem bylo dokončit porážku německých uskupení v oblasti severovýchodní Moravy a pokračovat v útoku směrem na Olomouc.
Teprve 30. dubna byla osvobozena Ostrava, když už z ní Němci ustoupili. Po těchto bojích zaútočila sovětská vojska 38. armády na Fulnek a Olomouc, vojska 1. gardové armády ve směru na Místek a Nový Jičín, 18. armáda měla pokračovat ve směru na Čadcu, Velké Karlovice a Rožnov pod Radhoštěm.
V jejím rámci bojovaly jednotky 1. československého armádního sboru, která na vedlejším směru vykrývala úsek fronty mezi 2. ukrajinským frontem a hlavními silami 4. ukrajinského frontu. Zde 1. čs. samostatná brigáda postupovala po trase Vsetín– Fryšták– Holešov–Hulín.
K zabezpečení útoku na Vídeň se uskutečnila jako podpůrná Bratislavsko-brněnská operace, jejíž brněnská fáze byla zahájena 15. dubna 1945. Zúčastnila se jí vojska 2. ukrajinského frontu pod vedením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského.
Do večera 26. dubna bylo osvobozeno Brno, Němci pak ustoupili na sever od Brna a na této linii se bránili až do 2. května 1945. Mezitím pravé křídlo 2. ukrajinského frontu, které utvořily 40. armáda a jednotky 4. rumunské armády, překročilo moravsko-slovenskou hranici a sovětští a rumunští vojáci postupně osvobodili Hodonín, Kyjov, Zlín a Kroměříž.
V rámci příprav Pražské operace zaútočily jednotky 1. rumunské armády ve směru na Kroměříž, která byla osvobozena 4. května. V prostoru mezi obcemi Čelčice a Klenovice se rozpoutala velká tanková bitva vrcholící mezi 1. a 2. květnem. O síle bojů kromě jiného svědčí i na 35 zničených tanků. Fronta se pak až do 8. května zastavila na linii Prostějov -Tovačov.
Do 5. května došlo k vytvoření téměř souvislé fronty na celé Moravě. Dne 6. května byla zahájena Pražská operace, v jejímž rámci rudoarmějci vyrazili z linie Opava– Šternberk na Moravě– Frenštát pod Radhoštěm– Kroměříž– Brno– Ivančice s cílem zlikvidovat německá předsunutá postavení v oblasti Nového Jičína, Hranic a Přerova a postoupit do nitra Čech.
Osvobození Lipníku nad Bečvou
Do Lipníku nad Bečvou vstoupily první jednotky Rudé armády 8. května asi o půl deváté. Z domů vlály prapory, občané spěchali na náměstí, házeli rudoarmějcům květiny a snášeli jim, co měli.
Z balkónu radnice vítal vojáky ruský nápis a přivítal je předseda revolučního národního výboru dr. Jaroslav Horňanský. V poledních hodinách představil předseda z balkónu radnice občanům revoluční národní výbor.
V Týně hrozil střet, Němci bořili mosty v Dřevohosticích
V Týně nad Bečvou se očekávalo v noci ze 7. na 8. května střetnutí Němců s Rudou armádou. Těžké detonace se ozývaly ze všech stran. Němci ničili děla, která nemohli odvézt, vyhazovali do vzduchu mosty přes řeku Bečvu v Hranicích, Lipníku a Oseku. Rudá armáda přišla do Týnu v 10.30 hodin ulicí Novosady od Helfštýna.
V Dřevohosticích byl 5. května 1945 německými vojáky zničen most na Chmelíně a ke zničení byly nachystány mosty k Radkovům, na Lány a velký železobetonový most u cukrovaru. V noci ze 7. na 8. května hodlali Němci tyto mosty odpálit, ale když zjistili, že první dva tak rychle nezničí, odjeli k cukrovaru.
Poté co začali zapojovat nálože, volal na ně místní obyvatel Melichar Hradil, že jsou poblíž partyzáni, a protože to Němci považovali za reálnou hrozbu, uprchli. Ještě předtím stačili odpálit nálože, které byly nachystány.
Most tak byl sice poškozen, ale ne zničen a byl dobře průjezdný. Během odklízení výbušnin místními občany, aby je Němci nemohli znovu zapojit, dorazila k mostu v brzkých ranních hodinách 8. května jízdní hlídka Rudé armády. Pak už se přes město pomalu začaly valit jednotky, postupující na Přerov.
Po vstupu Rudé armády do Dřevohostic předal sovětský důstojník, starší lejtěnant (nadporučík) Černajev, vojenskou moc nad městečkem místním důstojníkům. Promluvil k občanům z okna radnice a provedl také zápis do obecní kroniky.
V Přerově vítali osvoboditele u sokolovny
Noviny Naše Haná ve svém vydání ze 17. května 1945 uveřejnily článek, popisující příchod prvních rudoarmějců 18. armády do Přerova: „Nezapomenutelný symbolický výjev. 8. května o půl 8. hodině byl uvítán u přerovské sokolovny chlebem a solí ruský poručík Olinovič na motorce J. Smrčky. Krajíc chleba zabalil do bílého šátku a prohlásil, že si jej uschová jako talisman.
Přál Čechoslovákům hodně zdaru v jejich svobodné republice a provolával slávu prezidentu Benešovi a generálu Stalinovi. Milý host se zdržel u dr. Vysloužila, kde přehrával na klavír krásné ruské písně. Přerované na něj rádi vzpomínají, neboť to byl onen první příslušník Rudé armády, který vstoupil na půdu našeho města se zprávou o osvobození.
Před 18. hodinou přichystali Přerované na Masarykově náměstí první hold Rudé armádě, bylo přečteno sestavení Okresního národního výboru s předsedou Bohumilem Šídou, který po zahrání fanfár z Libuše učinil projev.“
Následujícího dne se v 9 hodin zaplnilo Masarykovo náměstí, kapitán Kočerženko přečetl shromážděným obyvatelům na náměstí prohlášení o bezpodmínečné kapitulaci Německa a o ukončení 2. světové války. Předal město československým státním a vojenským orgánům. Prvním vojenským velitelem města se stal major Popov.
Některé obce osvobodili Rumuni
Do Brodku u Přerova přišly 8. května kolem poledne do obce další německé jednotky, které měly ze zaujatých palebných postavení krýt ústup posledních skupin, přicházejících od Kokor, a na východním okraji klást odpor Rudé armádě. Ta již byla nablízku, protože kolem 12. hodiny Brodečtí pozorovali třepotající se československou vlajku na věži rokytnického kostela.
Po 13. hodině se od Lukové a Císařova ozval ostrý zvuk ruských kulometů a začal boj, trvající až do 17. hodiny. V tu dobu opustili Brodek poslední němečtí vojáci, dali se definitivně na ústup, při kterém stihli vyhodit do povětří mosty přes Olešnici (u Majetína, na cestě k Dubu), most přes Morávku a ještě velký most přes Moravu. Neměli již čas zničit sokolovnu s municí a zbraněmi ani zaminovanou sladovnu.
V Polkovicích došlo již v pondělí 30. dubna k leteckému útoku sovětských letadel na obec. Krátce po poledni museli maďarští vojáci na rozkaz Němců opustit Polkovice, téhož dne přijel do Polkovic od Kojetína větší ustupující německý oddíl. K obratu došlo 3. května, ve tři hodiny ráno pronikla do Polkovic kozácká rozvědka, kolem 13. hodiny se objevili u polkovického kostela tři ruští rozvědčíci na koních.
Rusové se ale v obci nezdržovali, po získání základních informací se hlídka vydala směrem k Oplocanům. Kolem 16. hodiny pak přišli do Polkovic první vojáci rumunské armády. Večer přijely do Polkovic tři ruské tanky, které následujícího dne vyrazily k Lobodicím, obsazeným podobně jako Tovačov a Kojetín stále německým wehrmachtem. Na cestě byly ruské tanky ohrožovány střelbou, po zásahu tanku č. 151 řidič uhořel, další členové osádky těžce raněni.
Obec byla tedy osvobozena vojsky pravého křídla 57. střeleckého sboru 54. armády generálplukovníka Managarova s vojsky 1. rumunské armády a tanky 5. gardového tankového sboru generálplukovníka Saveljeva. Obcí prošli také českoslovenští vojáci, bojující po boku Rudé armády. Jeden z nich, rodák z Prostějova, zde byl smrtelně zraněn střelbou.
Boj o Kojetín
Vlastní boj o město Kojetín nastal v úterý 1. května, kdy dopadly do města první granáty. Rudá armáda útočila od Bojanovic, Popůvek, Němčic a Tvorovic. Dne 2. května vnikli rumunští vojáci na Lešetín a na nádraží, Němci v noci ustoupili, ale k ránu se vrátili posíleni. Ve čtvrtek 3. května zesílila dělostřelba, Němcům došly k večeru posily z Kroměříže.
Rumuni se vrhli na zásobník s lihem, který nechali Němci na nádraží, nebyli pak schopni boje a museli opět ustoupit. V pátek 4. května se boj o město stupňoval, granáty dopadaly hustě do města a střepiny zabily nebo zranily mnoho osob. V sobotu 5. května boj vyvrcholil, když nastala nejprudší kanonáda, která trvala od 10 do 15 hod.
Když přišla večer zpráva, že Kroměříž je obsazena, Němci z obav před obklíčením před půlnocí ustoupili a vyhodili za sebou poslední most přes Moravu na silnici k Chropyni. Boj ustal a jednotky 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského v neděli 6. května zrána vstoupili do města. Jednalo se o rumunské vojáky.
Na věži zavlál prapor, ušitý z dětských plen
Také Tovačov zažil 30. dubna bombardování sovětskými letadly a letecké souboje. Následujícího dne přijel od Viklic sovětský tank, který pálil do německých vojáků. Výzvědné cesty se pak několikrát opakovaly. Teprve za úsvitu 8. května ve 4 hodiny ráno opustilo německé vojsko Tovačov.
Úplně byly Němci zničeny železobetonové mosty přes mlýnský náhon, Markův most, v Anníně byl poškozen, u Troubek přes Bečvu poškozen. Železný most přes Moravu na troubecké silnici ležel v řečišti, přes Bečvu byl poškozen a sjízdný. V 8 hodin zavlál na věži farního kostela bílý prapor, narychlo ušitý na faře z dětských plen. V 10 hodin byl na téže věži vyvěšen prapor československý.
JIŘÍ LAPÁČEK
23
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
