„Přihlásili jsme se s projektem Vápenná, podle obce v Jeseníkách, kam na tábory jezdíme už asi osmnáct let. Soutěžili jsme v kategorii církví a náboženských společností,“ vysvětlil Miloš Košíček.

Dodal, že on tábory pouze zaštiťuje, hlavní tíha práce s organizací a přípravou leží právě na bedrech mladých dobrovolníků.

„Jsou to lidé kolem dvaceti let, většinou absolventi dramatického oboru na prostějovské základní umělecké škole. Těm patří hlavní dík. Program si připravují několik měsíců dopředu,“ říká husitský farář.

Komisi zřejmě zaujalo i to, že projekt není jednorázový. Tábory mají totiž dlouhou tradici.

„Uspořádali jsme jich asi čtyřicet. To neznamená, že bychom takto jezdili čtyřicet let, dělali jsme totiž tábory letní i zimní. Na každý z nich naplánovala skupina dobrovolníků jiný tematický program. Ten nese vždy určitý příběh, jímž se prolínají různá duchovní témata. Celý tábor je veden v křesťanském duchu, ale například ranní či večerní modlitby nejsou nic povinného, naše tábory jsou totiž určené jak věřícím, tak nevěřícím dětem,“ vysvětlil Košíček.

Zachraňovali pomeranče před násilníky z vesmíru

Letos jely děti na záchrannou expedici. Měly zachránit sladké pomeranče dozrávající na půdě chaty ve Vápenné před násilníky z vesmíru, kteří prostřednictvím plodů chtěly ovládnout svět.

„Celý příběh byl samozřejmě mnohem složitější. Děti se setkávaly s různými bytostmi, což byli právě dobrovolníci v perfektních maskách, které si pro tuto příležitost připravili. Dostávaly od nich nejrůznější informace, plnily úkoly a postupně se propracovávaly k rozpletení celého příběhu,“ popsala letošní táborovou hru kazatelka Ivana Krejčí.

Tajné tábory na Košíkovy narozeniny

Všechny aktivity s dětmi dělají dobrovolníci zadarmo a ve volném čase.

„Díky tomu mohou na náš tábor jet i děti, jejichž rodiče by si jinak nic podobného nemohli dovolit. Ty u nás mají vždycky přednost. Nízkou cenu nám pomáhá držet také to, že chatu máme půjčenou zdarma od pana Zahradníčka z prostějovského El. centra,“ líčí farář Košíček.

Za léta, co s dětmi jezdí, prožil i nejednu pernou chvilku.

„Před rokem 1989 jsme na tábory vyráželi samozřejmě tajně. Jednou na nás ale přišla tehdejší Veřejná bezpečnost. Zachránilo mě jenom to, že jsem měl zrovna narozeniny a tak jsem jim tvrdil, že jsem na oslavu pozval širokou rodinu. Od té doby se stalo tradicí, že na tábory jezdíme v tomto termínu, i když už žádné podobné nebezpečí nehrozí,“ vzpomíná Miloš Košíček.

Ocenění, které prostějovští dobrovolníci dostali, je „nakoplo“ do další práce. „Hned začali vymýšlet témata a program na další tábor, bavili se o tom, co příště udělají jinak a líp,“ popsala nadšení svých spolupracovníků Ivana Krejčí. (pam)