Šest let se věnujete celostní muzikoterapii. Můžete čtenářům vysvětlit, co si pod tím pojmem mají představit?

Celostní muzikoterapie pracuje nejen s fyzickým tělem, ale i s energiemi, které jsou jeho součástí. Při tomto druhu muzikoterapie se pracuje s přírodními hudebními nástroji, které pochází z původních kultur obyvatel Země. Zaměřuje se na původní hudební nástroje, jež mají původní vibraci a energii, která je velkým přínosem pro tělo člověka.

V dnešní době je kolem nás zvukový smog, je kolem nás hodně elektronické hudby, která člověka rozlaďuje a není pro něj z lékařského hlediska přirozená. Používám původní hudební nástroje, které nejsou temperovaně laděné a jejichž vibrace a energie jsou nejpřínosnější pro tělo. Hudební nástroje dodávají buňkám a celé bytosti vyladění a zharmonizování a záleží na člověku, jak dlouho si energii a vyladění uchová.

Jak jste se k muzikoterapii dostala?Putování po matce Zemi - muzikoterapeutické představení pro děti v MŠ Plumlov

Zvukem a hlasem se zabývám už dlouho a odmalička mám blízko k hudbě a tanci. Hodně času jsem trávila v přírodě a uvědomila jsem si vlastní energii. Je to hodně o tom, co nám příroda dává. Stejně tak, jako se můžeme vyladit tancem či zpěvem, se můžeme vyladit i v přírodě. V roce 2009 jsem se seznámila s celostní muzikoterapií Lubomíra Holzera, učila jsem se na seminářích a týdenních pobytech a poté vystudovala Celostní muzikoterapii na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Když se chci zharmonizovat, vezmu nástroje a jedu do přírody nebo do lesa, zkrátka na místo, kde je klid a kde nikoho neruším. Tam pak hraji stromům a řece.

Pracujete s dětmi i seniory, se zdravými i nemocnými lidmi. To je široké spektrum. Dá se vůbec říct, komu muzikoterapie nejvíce pomáhá?

Tím, že muzikoterapie pomáhá vyladit tělo, pomáhá každému. U hendikepovaných dětí zvuk pomáhá nejen na fyzické úrovni, kdy se uvolní svaly, a tím i napětí, ale i na té mentální. Vzpomínám si na jednu příhodu z olomoucké mateřské školy, kde chodí nejen děti s postižením, ale třeba i ty, které Putování po matce Zemi - muzikoterapeutické představení pro děti v MŠ Plumlovnekomunikují. Když jsem tam přijela poprvé a začala jsem hrát na hudební nástroje, tak jedna holčička se při hře na fujaru a koncovku rozezpívala. Až potom jsem se dozvěděla, že to byl její první projev, protože do té doby vůbec nekomunikovala. Zkrátka se spojila s energií zvuku a ladilo jí to, tak začala zvuk napodobovat.

Dávám i individuální lekce, například mě vyhledali rodiče jedné holčičky, se kterou jsem potom pracovala. Když však někam přijedu, musím nejprve vyladit prostor, takže je pro mě lepší, když pracuji u sebe doma, kde jsem si zařídila muzikoterapeutickou místnost.

Se svým programem jezdíte po mateřských školách. Jak na vaše vystoupení děti reagují?

Spolupráce s mateřskými školami je o hudebním rozvoji. Děti některé hudební nástroje nikdy neviděly nebo neslyšely, proto jsem si připravila Putování po matce Zemi, kdy děti pomocí příběhu a tvořivým způsobem provázím planetou a vyprávím ji, jak jednotlivé nástroje vznikají. Při cestě Evropou hraji na salašnickou fujaru, brumle, koncovku a ústní harfu, v Asii na tibetské mísy, zvony a zvonky, zvonkohru koshi a shanti nebo gongy. V Austrálii jim představím didgeridoo, frčák, chřestidla i se zvonečky, v Jižní Americe dešťovou hůl a v Severní Americe šamanský buben. Děti se zapojují, hrají na bubínky a vydávají tóny, což je jejich projev, jak chtějí být součástí skupiny a společného tvoření hudby. A je to úžasné.

ČTĚTE TAKÉ: Víte, jak zní didgeridoo? Děti z mateřinky už ano

Jaké musí mít člověk předpoklady, aby se mohl stát muzikoterapeutem?

Hodně se to vylaďuje během muzikoterapeutické práce. Vždycky se musím nejprve naladit na skupinu, s níž mám pracovat. Je to věc osobnosti muzikoterapeuta. Tóny, které mi přicházejí, a melodie, které vytvářím, jsou teď a tady a jsou jen pro tu danou skupinu. Nemám žádný pevně stanovený program. Dost lidí už vnímá to, že pracují s energiemi, a pak už je jen krůček k tomu, aby pracovali s energií zvuku. První cesta je, když člověk pracuje sám se sebou. Pokud se potřebuji naladit na energii skupiny, musím začít u sebe. Několik let jsem pracovala s nástroji, abych je vyzkoušela sama na sobě a zjistila, jak na mě působí. Pracuji i s hlasem a jdu až do jeho nejhlubších poloh, až jsou lidé někdy překvapeni, že to vychází ze mě. Pro mě není muzikoterapie prací, ale koníčkem, který dělám celým srdcem.