„Roste hov..," varoval mě dřevorubec, kterého jsem v sobotu ráno potkal opírajícího se o terénní vůz na louce u lesa za Konicí.

Hm, přesvědčím se na vlastní oči, jak to s hřiby vypadá. Šinu se do kopce, jako kancelářský krysa mám potíže s kondičkou. Zadýchávám se, odpočívám, znovu šlapu, opět se zadýchávám. Očima těkám v listí. Nikde nic. Ze země dokonce nevyrazily ani lupenatky.

Konečně jsem nahoře a vydávám se do světlejší části lesa. Ejhle, malý hřib kovář, pár metrů od něj větší, kousek dál opět pár starých kusů tohoto modráka. Pod nimi několik obrovitých hřibů dubových. Do košíku se už ale nehodí.

Vydávám se dál. V tmavé smrčině nacházím několik kovářů. Babky? Nevidím ani jedinou.

Země je mokrá, mechy prospívají. Plodnicím hub se však evidentně ještě na světlo příliš nechce. Vyčkávají snad, až se oteplí?

Jedu domů. Večer lije jako z konve a já koukám na internetu na týdenní předpověď počasí. V pondělí prý má být dost chladno s deštěm. Nad dvacet stupňů se teploty přehoupnou až o víkendu.