„Začátky byly velmi krušné. Museli jsme koupit výstroj a na tréninky jsme ho vozili. Mám pocit, že se nedělalo nic jiného,“ směje se maminka mladého hokejisty Miluše Pekrová.
Tréninky byly zpočátku pouze o víkendu, postupem času jich ovšem přibývalo.
Zhruba od sedmi let začal chlapec trénovat čtyřikrát týdně a přes sezonu jezdil o víkendech na zápasy.
„K tomuto sportu se syn dostal díky otci. Manžel totiž hrával hokej taky od malička a Filip jde v jeho stopách,“ upřesnila Pekrová.
Hokej je nejen sport o dřině, ale i o penězích. Což mimochodem potvrzuje i Filipova maminka: „Je to finančně dost náročné. Dříve jsme kupovali věci z druhé ruky. Teď už musíme kupovat věci nové a to je dost drahé. Platíme členský příspěvek a jednou do roka nové brusle. No a samozřejmě, když se něco zlomí, rozbije, dokupujeme. Ale pro syna je hokej jeho život. A i kdyby nebyl v dospělosti úspěšný hokejista, nevadí. Nemáme takové cíle. Baví ho to a to je pro mě důležité, “ dodává.
Chlapec je ale velmi šikovný. V jedenácti letech patří do kategorie mladších žáků, ale díky svým schopnostem hrává už i za žáky starší.
S hokejkou dokonce i spí. Po celé zahradě rodiny Pekrových jsou umístěny branky, kde hoch mimo tréninky cvičí a dokonce sbírá zlomené hokejky, ze kterých si ve svém pokoji vlastnoručně vyrobil hokejovou dekoraci.
„Hokej je náročný sport, ale učí děti plnit si povinnosti a mít disciplínu. A to je pro život důležité. Filipa to navíc od malička moc baví, tak proč mu to nedopřát. I když nebude hrát za NHL, do života mu to dalo hodně,“ uzavírá Miluše Pekrová.
