Kousek od Němčic nad Hanou leží keltské obchodní centrum, jedno z nejdůležitějších archeologických nalezišť u nás. Místo se před šesti lety stalo kulturní památkou, hledače to ale neodradilo. Do Němčic se jezdilo na stříbrné mince.

„Spojili jsme se s památkáři, s archeology. Spolupracujeme s policií, a pokud tam někoho vidíme, vyjíždí. Ve spojení jsme i se zemědělci, kteří tam mají pole. Hlavně v období po orbě a na jaře, než se pole zazelenají, se snažíme to hlídat, ale moc úspěchů nemáme," vzpomněla starostka Němčic Ivana Dvořáková jen několik případů, kdy se podařilo detektoráře zadržet.

Například předloni jim policisté zabavili střep z nádoby pocházející z 1. až 2. století před naším letopočtem. Jeho historická hodnota je podle odborníků nevyčíslitelná.

Nemají potřebné znalosti

Problém je, že hledači často nemají potřebné znalosti, aby dokázali mezi nálezy rozlišit. Běžně nacházejí šrouby, dráty, zbytky zemědělských nástrojů nebo to, co odpadlo z traktorů či vleček. V zemi jsou ale i prsteny, mince, nábojnice, zbraně a podobně.

„V tom všem se občas objeví i opravdu zajímavé a cenné artefakty dokládající život, výrobu či obchod před mnoha staletími či tisíciletími. A teď nastává další problém. To, co školený archeolog studuje mnoho let a má ucelenou představu, jak nějaký předmět v různých epochách vypadal, jaké může mít tedy stáří, kde a kdo jej tedy mohl vyrobit, většině běžných detektorářů uniká," podotkl vedoucí terénního oddělení Marek Kalábek z Archeologického centra Olomouc.

Působení hledačů každopádně vede k tomu, že některá naleziště jsou zcela vysbíraná.

„Převážná většina detektorářů se označuje za milovníky historie, kteří se snaží tímto koníčkem prohlubovat znalosti o minulosti svého okolí, ale svou neznalostí mohou napomoct k něčemu naprosto opačnému, tedy zapomnění a ,vygumování' paměti krajiny," posteskl si archeolog. Archeologický výzkum navíc mohou podle zákona provádět jen státem uznané organizace.

Neřešený problém

Archeologické nálezy, za které se považují věci starší padesáti let, je přitom nutné odevzdat, protože vlastníky mohou být pouze příslušné kraje nebo obce.

„Hledači s detektory kovů jsou často přínosem, obecně nemám nic proti. Je ale nutný přesný právní rámec pro tuto práci, a ten není ani v návrhu nového památkového zákona nijak ošetřen. Mnozí hledači spolupracují s muzei, ale někteří amatéři vůbec nevědí, co přesně hledají ani co přesně nalezli, a mají často jediný cíl tedy najít cokoliv, co lze výhodně zpeněžit," komentoval fenomén ředitel Vlastivědného muzea Olomouc Břetislav Holásek.

Podle něj jde o neřešený problém.

„Nevím, zda toto může změnit zákonná norma, ale vím jistě, že pokud zde bude jakákoliv povinnost a následná sankce za porušení, pak výrazně ubude zlatokopů a naopak může přibýt hledačů- -pomocníků archeologů a muzeí," dodal ředitel muzea.

Podle policejní mluvčí Ireny Urbánkové by bylo neoprávněné přivlastňování si nálezů nyní posuzováno jako trestný čin zatajení věci, kde se trestní sazba odvíjí podle hodnoty nálezu.

Zákaz používání detektorů by byl kontraproduktivní

Marek Kalábek by před tvrdšími postihy ze strany státu nicméně varoval. Situace by se totiž mohla ještě zhoršit.

„Razantní zákaz používání detektorů kovů bez důsledné kontroly obchodu s nimi, trhu se starožitnostmi a ,uzavřením' hranic by byl naprosto kontraproduktivní. Dostali bychom se do situace, kdy by detektoring pokračoval v ilegalitě, ale my bychom se definitivně odstřihli od informací o nálezech. Něco obdobného nastalo na Slovensku," uvedl vedoucí terénního oddělení.

Archeologické centrum Olomouc proto už několik let vede projekt Preventivní archeologie. Spolupracuje při něm s dalšími archeologickými institucemi i s detektoráři, kteří pravidelně odevzdávají historicky cenné nálezy.