První monografie obou vesnic zachycuje historii od nejstarších dob až po konec druhé světové války a byla vydána v roce 2005.

O dva roky později vznikla druhá publikace, navazující na tu první v historických souvislostech až po současnost.

„Vždycky jsem měl rád dějiny. Narodil jsem se v Bousíně a líbí se mi tady,“ vysvětlil své pohnutky Josef Julínek.

Třetí publikace bude detailně popisovat celou historii obecné školy v Bousíně od jejího založení v roce 1927 až do uzavření roku 1976. „Čistě náhodou se nám podařilo získat kroniku obecné školy,“ poznamenal padesátisedmiletý místní rodák.

Podklady k vlastivědným publikacím nachází nejen v kronikách, starých novinách, archivech, fotografiích, ale i ve vzpomínkách starších občanů. „Lidé jsou k nám velmi vstřícní. Svou roli ale hraje i náhoda a štěstí,“ podotkl Josef Julínek, který stále ještě pracuje v oblasti ekonomiky a obchodu.

Spolku se také podařilo vydat dvě pohlednice se zimním a letním motivem Bousína a Repech, přičemž obě byly hodnoceny jako velmi zdařilé.

Sdružení chce také zachovat a zvýraznit místní přírodní krásy. Jeho členové s dobrovolníky upravili a vyčistili remízek Horka, pečují o malý rybník v Bousíně, zabraňují vzniku divokých skládek a v současné době obnovují poničený kříž u silnice do Repech.

„Tři sta let tady stál železný kříž a v závěru loňského roku ho někdo rozlámal. Možná za něj dostal ve sběrných surovinách pár korun. Pokoušíme se jej nahradit obdobným starobylým křížem, který se náhodou našel na půdě jednoho domu během opravy střechy,“ svěřil se Julínek.

A jaké má plány do budoucnosti? „Chtěli bychom vydat pověsti z oblasti Bousína a Repech. Dostalo se nám do ruky torzo rodinné kroniky bousínského občana, kde se dají vystopovat jejich základy. Jsou velmi půvabné a originální,“ uzavřel Julínek.