Dvacetiletá historie se uzavřela. "Jedná se o moji jednadvacátou publikaci. Původně měla být dvacátá a vyjít měla loni. Záměr byl takový, že kniha měla uzavřít kapitolu prostějovských hostinců a spolkových domů. První publikace věnovaná tomuto tématu obsahovala perokresby, následoval krásný filmový dokument o prostějovských hospůdkách s Láďou Županičem a teď vznikla kniha, která se jmenuje Prostějovské hostince v historických fotografiích," popisuje autor Tomáš Vincenec.

Celou ságu odstartovala náhoda. "Před dvaceti lety mě napadlo, že udělám malou ilustrovanou knížečku hospůdek, kam jsme od mládí chodili. Nakonec kniha přerostla jakýkoliv rámec, který jsem si představoval," ohlíží se uznávaný ilustrátor a dodává: "Poslední kniha už nebyla tak problémová, protože jsem měl materiál pohromadě a dával se do finální podoby graficky. S první knihou byla největší práce. Rekonstruoval jsem hospody podle starých fotek, čísel popisných a obsahovala sto padesát perokreseb."

Ročenky jsou nepostradatelným pomocníkem.

"První, ale ani druhá kniha by nikdy nevznikly, kdyby za první republiky a Rakouska-Uherska nevydávalo město ročenky. Tam byl přehled všech živností, počet obyvatelstva a další věci. Z nich jsem byl schopen dopátrat, ve kterém čísle popisném byl ten, který hostinec nebo kdo ho vlastnil," informuje autor a upozorňuje: "Nechtěl bych být v kůži toho, kdo něco podobného bude dělat třeba za padesát let. Teď už vlastně žádné ročenky nevychází, což je obrovská škoda."

Výstava Fenomén Saudek v prostějovském Špalíčku
Saudek v Prostějově táhne. Špalíček hlásí rekordní návštěvy

Stovky snímků a jídelní lístky.

"V knize jsou stovky fotografií z období od roku 1900 až do roku 1990. Mnoho přátel mi také říkalo, že je zajímají dobové jídelní lístky. Nějaké se mi podařilo sehnat a jsou tam, pár záběrů je tam i z natáčení dokumentu," prozrazuje Vincenec a pokračuje: "Kniha vyšla v nákladu lehce přes dva tisíce kusů. Sponzoři a přátelé, kteří mi na její vydání přispěli, jsou současně i akcionáři knihy. Dílo se tedy vlastně rozdá mezi akcionáře."

Špinavé a opuštěné továrny ho uchvacují.

"Z toho, na čem jsem se nějak podílel, jsou mi vlastní tři knihy. Jednou je Kimuri, kterou jsem ilustroval na přání Josefa Vágnera, bývalého ředitele ZOO ze Dvora Králové. Druhým projektem a láskou jsou ty hospody třetí Nenápadný půvab prostějovské industrie. Miluji historii a zvláště staré budovy. Hledám krásu v opuštěnosti," vyznává se kumštýř a doplňuje: "Jednou za čas si udělám radost, seženu si peníze a vytvořím nějakou knihu. Jedná se o jednu z forem mého výtvarného zaměření. Jsou to věci, které mám rád, dělám je a vždycky je dělat budu."

Dalším tématem bude prostějovský pivovar. "Jeden můj kamarád má silnou vazbu na pivovarnictví. Nahlodal mě s tím, že existují materiály, které jsem neviděl. Téma se mi strašně líbí, už jen kvůli samotné novogotické budově pivovaru. Rádi bychom někdejší slávu prostějovského pivovarnictví zaznamenat," uzavírá Tomáš Vincenec.