Vdavekchtivé dívky měly podle něj ještě mnoho dalších možností. Na zahradě mohly třeba třást bezovým keřem a říkat u toho: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde muj milé dnes.“ A pak taková dívka bedlivě poslouchala, ze kterého stavení se ozve štěkot.

Moudrý hospodář tento den také zajišťoval prosperitu svého hospodářství.

„Dobytku se dávaly stroužky česneku namočené v medu, aby zůstal příští rok zdravý,“ vyprávěl Faltýnek. Na Štědrý večer se chodilo do zahrady za stromy. Do kmenů se tlouklo čepcem, tedy tupou stranou sekery, aby přes léto neuschly a nemusel je hospodář porazit.

Některé ze zvyků se udržely dodnes, jiné zanikly a nahradily je nové. Vánoce jsou totiž jednou z mála oblastí lidové kultury, kde vznikají i nové tradice spojené s původní symbolikou svátku. V mnoha městech i vesnicích se tak obnovilo konání živých betlémů. Ty patřily před sedmdesáti lety k ojedinělým událostem konaným ve velkých městech a třeba před padesáti lety byly zcela nemyslitelné.

Ujalo se také rozvážení Betlémského světla. To přivážejí skauti z Betléma, kde hoří ve stáji, kde se podle tradice Ježíš narodil. Pro světlo si přichází i mnoho lidí, kteří do kostela nechodí.

Letos budou Betlémské světlo rozdávat skauti dnes odpoledne od jedné do čtyř hodin pod stromem na náměstí T. G. Masaryka v Prostějově. (pam)