„Byli bychom rádi, kdyby se v rekonstrukci střelnice, která započala před dvěma lety, pokračovalo. Musíme ale teprve zjistit, jestli na to budou nebo nebudou peníze,“ přiznal Jan Pejšek z tiskové služby Ministerstva obrany České republiky a zmínil škrty v investicích, k nimž v armádě dochází.

Hluk normy nesplňoval, vojáci museli jinam

Rekonstrukce části vojenského areálu v Hamrech odstartovala na podzim roku 2007. Stavbaři vybudovali vysoké protihlukové valy, přičemž práce přišly státní pokladnu na třicet milionů korun. Odborníci ale loni na jaře zjistili, že hlučnost zbraní je v okolí areálu nadlimitní.

Úpravy se tak minuly účinkem, stavba nebyla úředníky zkolaudována a vojáci museli začít jezdit střílet jinam.

Milanu Kovandovi, veliteli 601. skupiny prostějovských speciálních sil, to dělá vrásky na čele. Hamerský armádní areál je totiž podle něj pro kvalitní výcvik nezbytný.

„Cvičení na Libavé jsou pro nás provizoriem, které nemůže fungovat dlouhodobě. Pro stoprocentní přípravu našich mužů nutně potřebujeme střelnici v Hamrech,“ řekl již před časem a na svých slovech trvá.

Báli jsme se i zbloudilých kulek

Na rozdíl od velitele Kovandy by usedlíci z Hamer uvítali, kdyby už vojáci na Libavé zůstali.

„Teď u nás máme docela klid,“ říká například Bohuslav Solný.

Popisuje, jak je střelby stresovaly, jak se při nich plašila domácí zvířata.

„Vojenské lesy jsou dost velké na to, aby vojáci stříleli jinde. My je u našich domů nechceme. Měli jsme i strach ze zatoulaných kulek,“ prohlásil.

Chalupářkapojede klidně i doBruselu

Eva Hornová je chalupářka.

„Jsem ochotna s místními bojovat za to, aby se střelnice buď přestěhovala, nebo aby místní obyvatelé byli dostatečně finančně kompenzováni. Byť bych za to měla s nimi bojovat ve Štrasburku či Bruselu!“ vzkazuje.

SOUVISEJÍCÍ:Střelnice: Kdy dojde na opatření proti hluku?