Glosa Martina Zaorala
7. PROSINCE 2010

Díky apokalyptické vizi státního bankrotu dokázala česká pravice zvítězit v parlamentních volbách. Získat hlasy lidí slibem nutného uskromnění se byl husarský kousek.

V této souvislosti se vybaví snad jen Winston Churchill s jeho příslibem krve, potu a slz. Nicméně tehdy Anglii teklo do bot. Současné ekonomické zatékání do obuvi zadlužené České republiky lidé ve srovnání s válkou až tak nepociťují. Obzvláště odboráři se ve svých erárních galoších cítí pevní v kramflecích. A tak pozvedají prapor revoluce a vedou lid do stávky.

Hlavním problémem současné vlády je fakt, že plní své předvolební sliby. Na to u nás občané nejsou zvyklí. Rozhořčovat se nad strmým růstem státního dluhu je jedna věc, nechat si sáhnout na výplatu věc jiná. Nebo snad ne?

Ke cti členům vládnoucí garnitury určitě slouží to, že se šetřením začali u sebe. Po čtyřprocentním Janotově řezu si od Nového roku politici sníží platy o dalších pět procent. To samé mělo platit i pro další ústavní činitele. Nebude. Třeba soudci okresních soudů by po takovém snížení mezd museli vyjít s „pouhými“ jednapadesáti tisíci korun měsíčně. To by podle názoru ústavních soudců ohrozilo prestiž českého soudnictví natolik, že to zatrhli.

Požadavky mladých lékařů štvaných měsíčně do spousty přesčasových hodin jsou určitě pochopitelné. Bohužel se zdá, že jejich motivace k vyhrožování emigrací vychází hlavně z porovnání cifer na výplatních páskách mediků a kolegů z ekonomických a právnických fakult.
Situace už došla tak daleko, že někteří z nich z toho asi co nevidět upadnou do „bankómatu.“

Tak jako tak je jisté, že to, zda člověk dnešní stávku (ne)podporuje, se zásadně odvíjí od toho, je-li státem placen, či si naopak svůj stát platí. Z tohoto důvodu žádný názor na středeční stávku státních zaměstnanců nemůže být zcela objektivní. A tento už vůbec ne!

DALŠÍ GLOSY NAJDETE ZDE: GLOSA TÝDNE, TO JE POČTENÍČKO